Klavírista Ax zahraje v Rudolfinu; Činohra ND nastudovala fresku 1789; vychází antologie nejlepší české poezie

„V průběhu let jsem slyšel spoustu výjimečných českých hudebníků, dodnes si například pamatuji, jak v New Yorku dirigovat Karel Ančerl. Vždy jsem měl velkou slabost pro Josefa Suka,“ vysvětluje Ax a dodává, že totéž platí o České filharmonii, ke které prý vzhlíží už od svého mládí.

Činohra Národního divadla podruhé připomněla výročí listopadu 1989. Vladimír Morávek nastudoval s vlastním pojetím fresku 1789 aneb Dokonalé štěstí. Podle Lidových novin si Morávek zkomplikoval život tím, že si do znaku své nové inscenace vetkl hledání paralely s tím, co se odehrálo v roce 1789 ve Francii a v roce 1989 u nás.

„Jenže mu to nijak zvlášť nefunguje, žádné razantní téma, které by třeba nadčasově postihlo stále se opakující mechanismus revoluce, se z toho vykřesat nedá. Nejspíš i proto, že jde o známé jevy, které sotva někoho překvapí. Aspoň tedy, že režie v tomto směru netlačí na pilu a jen občas přihodí nějaký ten symbol, výjev nebo hudební motiv,“ píše Jana Machalická z Lidových novin.

Už pošesté vychází výběr nejlepší české poezie. Mladá fronta Dnes upřesňuje, že básní je 53 a vybírali je editoři básník Petr Hruška a kritička Olga Stehlíková. Mezi nejzajímavější řadí básně současné nejmladší generace, byť nejmladšímu z vybraných autorů Jonáši Zbořilovi, který byl letos nominován na Ortenovu cenu a na Magnesii Literu, je „už“ 26. Kromě intimního lyrického básnictví se u nás podle editorů sborníku začíná prosazovat i kategorie označení jako básnění, což je český výraz pro poetring, čili čtení na veřejnosti. Mladá fronta Dnes připomíná, že festival Colours of Ostrava měl letos velmi živou básnickou sekci včetně poezie umístěné v ulicích města.

Právo hodnotí fotografickou výstavu v pražském Doxu nazvanou This Place. Deník ji označuje jako pozoruhodnou. Projekt vznikl díky iniciativě fotografa Frédérica Brennera, který oslovil 12 renomovaných fotografů a fotografek. Měli za úkol umělecky ztvárnit oblast Izraele a Západního břehu Jordánu. Je mezi nimi také Čech Josef Koudelka. Svůj příspěvek nazval Wall (Zeď). Tvoří ho soubor černobílých panoramatických snímků izraelské bezpečnostní bariéry. „Hmota bariéry je díky panoramatickému pojetí snímků obludně roztažená a nemilosrdně krájí území na dvě nesmiřitelné poloviny. A klade intenzivní otázky. Která strana zdi je odvrácená? Která je stranou zla?" popisuje Jan Šída z Práva a výstavě dává 90 procent.

Právo také recenzuje poslední díl seriálu České století, který uvedla Česká televize. Díl nazvaný Ať jdou! deník ocenil 70ti procenty. Redaktorka Eva Zajíčková si myslí, že tvůrcům Českého století se podařilo otevřít debatu o formě, jak současnou historii v televizním zpracování uchopit. Prý se ale zdá, že než ke společenské reflexi moderních dějin zásadněji přispívá k debatě dramaturgické, uvnitř televize.