Generální ředitel NG Jiří Fajt odvolávající; Asociace spisovatelů plánující; paměti operní hvězdy Jarmily Novotné znovu vycházející

Ale na rovinu, nepřišel Fajt do Národní galerie proto, aby ji celou překopal, aby z ní udělal moderní a živou instituci? ptá se redaktorka: „Jiří Fajt by měl dostat šanci sestavit si tým a spolu s ním předvést, co umí. Doufejme, že jeho agilnost neskončí u vyřizování účtů s protivníky. To by tedy bylo dost smutné,“ uzavírá komentář Jana Machalická.

(Ne)možnost veřejného prostoru - to je název článku z rubriky Úhel pohledu v Lidových novinách. Historik umění Pavel Kalina se zamýšlí nad pražským centrem Quadrio. To se prý stalo dokonalým obrazem dnešní společnosti: „Quadrio nepřináší městu vůbec nic, nic, co by tu už nebylo. Ubíjí svou hmotností. Rozvíjí uniformní vnitřní prostory, v nichž najdeme ty samé obchody, které můžeme najít jinde, a kancelářské plochy, kterých je ve městě habaděj,“ konstatuje Pavel Kalina.

O víkendu vznikla Asociace spisovatelů, která má nahradit nefunkční Obec spisovatelů. Jak informují Hospodářské noviny, asociace chce založit i takzvaný Státní fond literatury, který by měl fungovat jako jeho filmová obdoba. Asociace spisovatelů také plánuje založení Literárního domu, skrze který by poskytovala stipendijní pobyty a podporovala překlady české literatury.

Rozhovor s literárním historikem Pavlem Kosatíkem o seriálu České století najdete v Lidových novinách. Dozvíte se, jaké to bylo, psát o událostech, které jsou ještě pro většinu lidí v živé paměti a jak reagují tehdejší aktéři tehdejších dějů: „Konflikty s pamětníky jsem zatím neměl, je možné, že přijdou, to je těžké,“ říká Pavel Kosatík.

Letos, dvacet let po smrti Jarmily Novotné, znovu vycházejí paměti této operní hvězdy. Zatímco podle Mladé fronty Dnes napoprvé kniha nazvaná Byla jsem šťastná spíše přibližovala exilovou sopranistku, teď už nechybí rejstřík a mnohem podrobnější diskografie a filmografie: „Leccos (Novotná) bezesporu neřekla, nedořekla nebo uhladila, včetně únavného cestování, intrik či rodinného života, jenž matčinou kariérou trpěl. Nicméně její pohledy na desítky osobností, které znala, mají svůj půvab,“ dodává redaktorka Věra Drápelová.

Za letošním ročníkem Pražského divadelního festivalu německého jazyka se ohlížejí hned dva deníky. Přehlídka skončila v pondělí a nabídla desítku většinou německy mluvících představení.

„Představení hrnula na diváky masy textu v bleskurychlém tempu, takže ti, kteří nevládnou němčinou ani uměním rychločtení, měli smůlu. A ti, kteří čtou rychle, sledování titulků po jisté, čase vzdali. Pokud tedy chtěli něco mít i ze samotného divadla,“ všímá si Radmila Hrdinová z Práva.

Jana Machalická z Lidových novin míní, že na festivalu sice strhující kusy letos k vidění nebyly, ale pár inscenací mělo co říct a také přinesl setkání s výbornými herci.