Listopadový speciál: Jak se změnily podmínky pro živou kulturu a umění

V prvním listopadovém speciálu jsme se zaměřili na ministerstvo kultury, na jeho rozpočet i na připravované zákony.

Do studia Mozaiky přišli diskutovat Yvonna Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha, a Zdeněk Novák, vrchní ředitel odboru výzkumu a vývoje a odboru projektového řízení Ministerstva kultury a mnoho let také náměstek ministrů kultury. V ostravském studiu se debaty účastnil Marek Pokorný, ředitel Městské galerie v Ostravě a odborný mluvčí ODS pro kulturu.

Co ministr, to jiné priority

Jaké kroky udělalo ministerstvo během uplynulých 25 let pro to, aby změnilo nebo zlepšilo podmínky pro živou kulturu? Zdeněk Novák pokládá za podstatné to, že se podařilo vytvořit zvláštní systém programového financování a že v 90. letech vznikl program Kulturní aktivity. Důležitá byla také tzv. Bílá kniha ministra Pavla Tigrida, v níž byl zformulován vztah státu ke kultuře.

Yvonna Kreuzmannová pro svou oblast vidí jako průlomový rok 2004 – tehdy bylo poprvé otevřeno grantové schéma pro tanec a pohyb. Uznání samostatnosti této umělecké disciplíny bylo pro taneční umění velmi důležité. Následná koncepce Účinnější podpory umění byla napsána velmi solidně, jediným problémem je podle Kreuzmannové to, že nikdy nebyla naplněna.

Yvona Kreuzmannová |foto: Tomáš Vodňanský

Podle Marka Pokorného byly změny podmínek, v nichž působí živá kultura, velmi pomalé a strnulé. Jako naléhavou vnímá potřebu funkční kulturní politiky. „Je to i oblast personální politiky. Když se podíváte na konkurzy, které dnes probíhají, vypadá to, jako by v téhle republice nebyl dostatek kulturních manažerů,“ míní Marek Pokorný.

Upozorňuje také na absenci dostatečně dobře artikulovaných priorit ministerstva kultury: „S každým ministrem se priority mění.“ Nedostatečná je podle Pokorného i prezentace české kultury v zahraničí.

Nová státní kulturní politika Ministerstvo kultury má do konce letošního roku předložit materiál státní kulturní politiky na období do roku 2020. Jak říká Zdeněk Novák, prioritou v něm bude odměňování zaměstnanců v kultuře. Trochu skeptický postoj zaujímá k památkovému zákonu, který se dosud žádné vládě nepodařilo přijmout.

Řešení některých neuralgických záležitostí v oblasti kultury se na ministerstvu kultury neustále odkládá – například transformace a velký počet příspěvkových organizací či neúměrně vysoké mandatorní výdaje úřadu.

Zdeněk Novák, vrchní ředitel sekce kulturního dědictví Ministerstva kultury |foto: Tomáš Vodňanský

Yvonna Kreuzmannová upozorňuje především na diskriminační model disproporce mezi financováním příspěvkových organizací a nezávislého sektoru. „Příspěvkové organizace by měly plnit jasně definovaný účel veřejné služby v kultuře,“ dodává Marek Pokorný. Navýšení rozpočtu o dvě miliardy, ale...

Hosté odpolední Mozaiky se shodli na tom, že z uplynulých 25 let byly pro oblast kultury (především živé umění, případně s ním související příspěvkové organizace) nejpříznivější roky 2003–2004 a 2008–2009, kdy ministerský post zastávali Pavel Dostál a Václav Jehlička.

Celá léta se mluví o tom, že je v rozpočtu ministerstva kultury málo peněz. Jako většina polistopadových vlád i ta současná slibuje, že se chce přiblížit bájnému 1 % na kulturu.

Na příští rok má ministerstvo kultury připravený rozpočet. Bylo kolem něho hodně debat, ale ministr Daniel Herman, který je v úřadě více než půl roku, tvrdí, že se nakonec podařilo prostředky na kulturu navýšit. „Panu ministrovi se podařil husarský kousek – navýšil rozpočet o 2 miliardy,“ potvrzuje Zdeněk Novák. „Doufáme, že rozpočet projde sněmovnou bez úhony.“

Marek Pokorný a Yvonna Kreuzmannová ale ve struktuře rozpočtu vidí řadu problémů. Po odečtení náhrad církevních restitucí, výdajů na platy duchovních či filmové pobídky, zbývá na kulturu v užším slova smyslu méně než 0,5 procenta státního rozpočtu.

„Filmové pobídky by neměly jít z kapitoly ministerstva kultury, ale z ministerstva průmyslu a obchodu,“ myslí si Marek Pokorný. A Yvonna Kreuzmannová zase připomíná, že zdaleka ne všechny státy EU zařazují církevní a náboženské společnosti pod ministerstvo kultury.

Potřebujeme zákon o kultuře?

Poslanecká sněmovna by měla v příštím roce projednat a přijmout zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, který souvisí s transformací příspěvkových organizací. Zlepšení jejich situace by mohlo spočívat například v hladším převádění výnosů do nákladů na služby nebo do nákladů na zaměstnance.

Marek Pokorný tuto debatu sice vítá, ale nejvýznamnější kulturní instituce jako Národní divadlo nebo Národní galerie by se podle něj v tuto chvíli neměly měnit z příspěvkových organizací ve veřejnoprávní instituce v kultuře.

Marek Pokorný, ředitel Galerie PLATO |foto: Monika Horsáková

Druhým zákonem, který ministerstvo připravuje, je zákon o kultuře. V programu ho má dlouhodobě ČSSD.

„Je trošku smutné, že 25 let po Listopadu potřebujeme deklarativně vymezit postavení kultury ve společnosti,“ myslí si Yvonna Kreuzmannová. „Chápu tento poměrně logický a rozumný záměr, ale nejsem si jistá, jak pochodí na úrovni krajů a obcí.“

Marek Pokorný vidí jako jediné pozitivum chystaného zákona to, že připravuje půdu ke kooperativnímu financování z veřejných rozpočtů. „Jinak mi ale přijde zákon o kultuře legrační, a to si myslím, že jsem kulturní člověk.“