Londýn představuje Anselma Kiefera

Návštěvníky určitě zaujme například instalace nazvaná Epochy světa, kterou letos vytvořil především z nedokončených obrazů, z nedokončených pláten. Ovšem tento způsob tvorby pro něj není nikterak nový. Podobné instalace vytvářel již v sedmdesátých letech minulého století, kdy nedokončená plátna kombinoval se slámou. A žádný návštěvník nemůže přehlédnout na nádvoří Burlington House, sídla Royal Academy of Arts, obří vitrínu, kterou Kiefer zaplnil jakýmisi modely německých ponorek z druhé světové války. Tuto instalaci však nazval Ararat.

V Česku téměř neznámý Anselm Kiefer sice patří k nejvýznamnějším a nejuznávanějším současným německým výtvarníkům, například britský výtvarný kritik Waldemar Januszczak jej označil za Wagnera výtvarného umění, u nás je prakticky neznámý. Jen dvakrát se jeden jeho obraz objevil na výstavách v pražské Národní galerii, naposledy v roce 2010 na výstavě Monet – Warhol, kterou převzala z vídeňské Albertiny. Ukázka Kieferovy tvorby se také dostala na výstavu Německé umění posledních čtyřiceti let v roce 2006 v Galerii hlavního města Prahy.

Anselm Kiefer, Epochy světa (2014) |foto: Howard Sooley, Royal Academy of Art

Mytologie, bible i kabalaMalíř a sochař Anselm Kiefer se narodil 8. března 1945 v německém Donaueschingenu, takže současná výstava je vlastně takový předčasný londýnský dárek k jeho sedmdesátinám. Původně studoval na univerzitě ve Freiburgu práva a románské jazyky, ale v roce 1966 se rozhodl věnovat umění, které studoval postupně ve Freiburgu, Karlsruhe a Düsseldorfu. Mezi jeho učitele v Düsseldorfu patřil i Joseph Beuys a často se uvádí, že z jeho žáků měl k němu právě Anselm Kiefer nejblíže. Dnes patří k nejznámějším, ale také nejkontroverznějším německým umělcům. Je fascinován historií, v jeho tvorbě hraje důležitou roli mytologie, Starý i Nový zákon, kabala, alchymie, filozofie a rovněž poezie Paula Celana a Ingeborg Bachmann. Od roku 1992 žije a tvoří Kiefer nedaleko Barjacu ve Francii, kde má obrovský ateliér. Německý výtvarník již vystavoval v řadě galerií v Evropě i v Americe, například v Metropolitním muzeu v New Yorku. Ani v Londýně není žádným nováčkem, na rozhraní let 2011 a 2012 tu měl poměrně rozsáhlou výstavu v galerii White Cube. Nyní se tedy představuje v Royal Academy of Arts, jejíž je ostatně od roku 1996 čestným členem.

Asociace zlaSvou uměleckou kariéru začal Kiefer v roce 1969 performancemi, při nichž hajloval na veřejnosti proto, aby si Němci uvědomili a uznali ztrátu svého kulturního odkazu kvůli rasismu a xenofobii Třetí říše. Věřil, že upozorňováním na absurditu Hitlerovy politiky může skrze své umění přinést Německu osvobození od hrůz minulosti. Ve svých rozměrných plátnech s texturou i v četných instalacích zprostředkovává různé asociace zla, zničení a neodbytných vzpomínek.

Anselm Kiefer, Zimní krajina (1970) |foto: Metropolitan Museum of Art

Olověné knihyJeho tvorbu lze označit jako neoexpresionismus. Kromě klasických technik, jako jsou olejomalba, akryl, kvaš, používá často i netradiční materiály, například fotografické zvětšeniny písek, zeminu, popel, slámu, vlasy, sklo, zinkové a olověné desky. A ty používá nejen ve svých instalacích, ale i na některých obrazech. Z kreseb, grafik, upravených zvětšenin i z kovových plechů vytváří rovněž obří autorské knihy, z nichž každá váží kolem tří set kilogramů, protože jsou zhotoveny na olověném plechu o rozměrech 100 x 80 centimetrů. Tyto obří knihy jsou někdy nazývány jako „olověné“.