Festival malých nakladatelů Tabook, nové knihy, výstavy a film Alice Nellis

Jakou mají tyto domy hodnotu, vysvětluje architekt Petr Klíma: „Na výstavě Kotvy máje jsou nejen původní návrhy, ale také několik rekonstrukcí. A lze si udělat jasnou představu o tom, že obchodní domy rozhodně nebyly jen bedny, bezohledně posazené do centra města,“ říká Klíma.

Alena Slezáková v Mladé frontě Dnes hodnotí první díl Husitské epopeje Vlastimila Vondrušky, jenž nese podtitul za časů krále Václava. Příběh kupeckého rodu Prokopů z Písku zahajuje plánovanou sedmidílnou ságu a autor v něm podle kritičky zúročil vše, co dělá jeho historické romány přitažlivými pro čtenáře. Tedy důkladnou znalost dějin, vhodnou směsici dění v zámku a podzámčí, rychlé střídání situací a kapitol.

Jan Šída v Právu připravil rozhovor s českou fotografkou Markétou Luskačovou, která letos oslavila sedmdesátiny a vystavuje právě v pražské Leica Gallery. Pracovala a vystavovala ve většině zemí Evropy, v Americe i v Austrálii. Na otázku, zda má ještě nějaký fotografický sen, odpovídá: „Hlavně bych ráda dotáhla do konce práce a témata, která mám rozdělaná.“

A v Hospodářských novinách píše Jindřiška Bláhová o novém filmu Alice Nellis Andělé všedního dne v článku nazvaném Andělská nuda. Podle Bláhové se Alice Nellis definitivně zabarikádovala na pozicích líbivého středního proudu: „Její režie je často vynalézavá, aniž by na diváka kladla přehnané nároky. Vyprávění ale občas těžkne pod zdvojeností a lapsy. Finále, kdy se vesmír i lidské životy propojí a z plátna má sálat univerzální poselství, se nekoná.“

Spisovatel Marek Toman v Lidových novinách hodnotí knižní festival malých nakladatelů Tabook, který letos již potřetí proběhl v Táboře. Tentokrát byla jeho tématem „cesta ke knize“. Krom českých knih byly k vidění knihy norské, polské, španělské i italské ze zajímavých nakladatelství, sázejících na výtvarnou podobu a kvalitní obsah. Neokázalá atmosféra, věcnost a zaměření na kvalitní literaturu dělají podle Tomana z Tabooku mimořádnou záležitost, novátorskou a uvolněnou zároveň.

Tomáš Weiss recenzuje v Hospodářských novinách knihu Marka Šindelky Mapa Anny, kterou právě vydal Odeon. Marek Šindelka prý není typ vypravěče. Sám říká, že ho psaní příběhů nezajímá. Důležitý v jeho knihách není děj, ale pocit. Smyslovost, drobnokresba, zastavení v čase. Nejsilnějších je podle Weisse deset Šindelkových povídek spojených znatelnou vnitřní logikou i postavami – tam, kde autor skrze své mluvčí popisuje souřadnice světa, kterým se jeho postavy protloukají.