Nominace na Oscara; Babelova Rudá jízda v MCHAT; Balet v 21. století v Krasnojarsku

Larisa Maljukovová v deníku Novaja gazeta poznamenává: „Za sovětského období se naše oskarová politika řídila různými kriterii, s výjimkou uměleckých. Na prvním místě stála ideologie, těsně následovaná postavením režiséra na oficiálním žebříčku mocných. K těmto kinogenerálům trvale patřili Sergej Bondarčuk, Jurij Ozerov, Ivan Pyrjev a Stanislav Rostockij. Doba se změnila, staré tradice přetrvávají. Od roku 1998 mělo Rusko mimořádnou smůlu s nominací. Do Ameriky jsme sice snímky posílali, ale mezi kýžených pět, z nichž se od roku 1948 vybírá ´nejlepší cizojazyčný film´, jsme se nevešli.“

Naposledy tuto cenu získal v roce 2007 film Nikity Michalkova 12. „Ze všech stran slyšíme, že současné období sankčních zákroků brání trimfu ruského filmu ve světě,“ pokračuje Novaja gazeta. „Ale i během studené války se sovětské filmy v Los Angeles pravidelně dostávaly mezi nominované: v roce 1969 Bratři Karamazovi režiséra Pyrjeva, v roce 1971 Talankinův Čajkovskij, v roce 1972 Rostockého A jitra jsou zde tichá, a tak dále. A film Vladimira Meňšova Moskva slzám nevěří získal Oscara v roce 1980, kdy se na Sovětský svaz sesypala kritika za okupaci Afghanistánu.

Úspěšný LeviatanSvětová premiéra Zvjagincevova Leviatana proběhla na letošním MFF v Cannes, film získal cenu Za nejlepší scénář. Jeho distribuci má v USA na starosti společnost Sony Classics, prověřená spolehlivou péčí o nezávislé filmy. A konečně - zahraniční tisk píše o tomto alegorickém dramatu ruského tvůrce jednoznačně kladně,“ uzavírá Larisa Maljukinová v deníku Novaja gazeta.

MCHAT premiérověDivadelní studio MCHAT, třída Dmitrije Brusnikina, koncem září uvedlo premiéru dramatizace slavné prózy Izáka Babela Konarmija (Rudá jízda) v režii Maxima Diděnka. Ten své představení označil jako cosi mezi baletem a oratoriem.

Mezinárodní baletní fórumOd neděle 5. do čtvrtka 9. října se v Krasnojarsku koná třetí mezinárodní fórum Balet ve 21. století. Akci zahájila premiéra Labutího jezera v podání místního Divadla opery a baletu (režie Sergej Bobrov), ten se rozhodl očistit příběh od stoletých nánosů a vrátil se k původní myšlence Petra Iljiče Čajkovského i tvůrce ruské klasické baletní školy, francouzského choreografa Petipy: víla-labuť a pozemský princ k sobě prostě nepatří.