Zjitřené fantazie surrealistické, patafyzické či folklórní v knižních tipech

Umělecky se přimkl k Surrealistické skupině, avšak nikdy nesdílel utopické nadšení tradiční avantgardy a svoji parketu si našel v relativně civilním, anti-artistním výrazu. Jandův básnický rodokmen se tak neomezuje pouze na surrealisty, jak v doslovu dokazuje František Dryje, ale sahá až třeba ke Kolářovi či Bukowskému.

Josef Janda, Volný způsob (dybbuk)Autorově poetice dominuje nerytmický, volný verš, pokud tedy zrovna ironicky neparafrázuje známé písně či básně, jako v případě Máchovy erbovní skladby. Viz: „Byl první máj / průvodu čas / Po modrém overalu špinavé šmouhy šmíru / lehounký somnambul na ně tiše hraje / a vysoko kam až oko nedohlédne / se rýsují svalnatců národní kroje...“ Jak vidno, skrze médium humoru a fantazie podává básník raport o své době. O době rozjásaných mas, o době „přestárlých Hurvínků na tribunách“, o době, jež „není příznivá“. A nutno dodat, že Josef Janda ve své tvorbě nikdy nešetřil ani naši současnost. Avšak obviňovat autora ze skepticismu není na místě. „Aby se to nepletlo, nejsem pesimista,“ říká Janda a dodává, „jsem pouze náchylný vidět věci tak jak jsou.“ A celý ten, slovy básníkovými, „kravál dějin“ prostě není ochoten glorifikovat. Knihu doprovázejí koláže z autorovy dílny.

František Dryje, Locus debilis (Sdružení Analogonu)Výše zmiňovaný František Dryje, básník a čelní postava tuzemského surrealismu, přichází za čtenáři taktéž s novým titulem. Jeho básnická kniha nese název Locus debilis. Po předchozí, výrazně angažované sbírce nás tentokrát tvůrce zavádí do intimnějších či dokonce metafyzických „krajin všemohoucí Touhy“. „Jako bychom nežili a jen o sobě četli, / v nějakém románu / či v básni od Nezvala,“ začíná autor nezvykle lyricky, ale dlouho mu tato poloha nevydrží. I ve věcech lásky a poezie vyznává totiž maximu o tvorbě jakožto rozvinutí protestu. A proto i zde se čtenáři setkají s verši rozhněvaného muže, ať už je jeho terčem politika, umění či bytí jako takové. Knihu vydalo Sdružení Analogonu.

František Dryje, Locus Debilis (Sdružení Analogon) |foto: Surrealistické sdružení Analogon

Edwin Abbott, Plochozemí (Argo)Plochozemí - tak zní titul klasického, leč u nás opomíjeného díla žánru sci-fi a fantasy, srovnatelného s Gulliverovými cestami nebo Alenkou v říši divů. Autor, Angličan Edwin Abbott, si zde pohrává s představou dvojrozměrného světa, v němž mají lidé podobu geometrických útvarů. Nejvyšší kastu tvoří kruhovití kněží, pod nimi jsou obchodníci ve tvaru čtverce, trojúhelníkoví vojáci a nejníže stojí ženy coby úsečky. Román, jehož velkým ctitelem je mimo jiné Sheldon Cooper ze seriálu Teorie velkého třesku, v sobě snoubí matematicko-filozofické pojednání se společenskou satirou. V překladu Petry Maršíkové vydalo Argo.

Edwin Abbott, Plochozemí (Argo) |foto: Nakladatelství Argo

Chorvatské lidové pohádky a povídky bunjevacké (Runa)Záplavu fantazie najdeme i u titulu, v němž vystupují půlnoční vosy, jehlový král, železné pantofle či město rotující na psím chlupu. Původ textů tkví napůl v čirém jihoslovanském folkloru, napůl v tvorbě tamějších písmáků. Knihu pod názvem Chorvatské lidové pohádky a povídky bunjevacké přeložil Jan Doležal. Vydalo nakladatelství Runa.