Vzpomínkové album tenoristy Bergonziho se povedlo; Balzarovo jazzové trio směřuje k improvizaci; Topičův salon představuje díla konstruktivisty Kyncla

Minulý týden zemřel italský tenorista Carlo Bergonzi. Jak píše Mladá fronta Dnes, byla to jedna z největších hvězd generace, která předcházela éře Pavarottiho nebo Dominga, ale dnes už není tolik známá.

List hodnotí vzpomínkové dvojalbum, které je složené z Bergonziho nahrávek árií Puccinoho a především Verdiho.

„Pro našince je dvojalbum zajímavé tím, že v ukázkách z Rigoletta doprovází Bergonziho orchestr La Scaly pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Jde o výňatky z kompletní nahrávky, kterou náš exilový dirigent natočil počátkem šedesátých let. A mimo jiné dokázal, že i v opeře postavené na zpěvácích může mít orchestr jiný smysl než jen doprovodný,“ konstatuje redaktorka Věra Drápelová a desce dává 90 procent.

Hospodářské noviny informují o tom, že Balzarovo jazzové trio má nového pianistu. Od nástupu Jiřího Levíčka do sestavy uplynul už rok. Jak deníku řekl sám Levíček, stále se s triem dějí věci:

„Například minulý týden jsme celý koncert hráli jazzové standardy. Dostali jsme se do fáze, kdy se podobných experimentů nebojíme.“

Levíček oproti svému předchůdci také skládá. Trio, které dosud stálo na melodických až písňových skladbách svého lídra, už dvě Levíčkovy kompozice natočilo na loňské album.

Teď sestava začíná upozaďovat klasické sólování a směřuje ke společné improvizaci. Přesvědčit se můžete na dnešním koncertě v klubu Jazz Dock a zítra v pražské Redutě.

Dění na Letní filmové škole v Uherském Hradišti shrnuje Právo. Z deníku se dozvíte, kolik organizátoři prodali akreditací, kolik filmů diváci mohli vidět a koho ocenila porota.

Účastníci filmové školy se například dozvěděli, jak na Slovenku probíhá digitalizace filmového dědictví. Zatím se tamnímu filmovému ústavu podařilo zrekonstruovat bezmála 60 snímků. Uherské Hradiště přivítá příští Letní filmovou školu za rok od 24. července do 1. srpna.

Hospodářské noviny přinášejí recenzi dokumentu s názvem Je muž, který je vysoký, šťastný? Objektem zájmu režiséra Michela Gondryho je filozof, lingvista a aktivista Noah Chomsky.

„V Gondryho filmu lze nalézt všechno a nic: místo aby se jednotlivé prvky posilovaly a spojovaly, navzájem se hrubě ruší. Hravé a pestře barevné animace odvádějí pozornost od toho, o co by mělo jít v první řadě - totiž od toho, co Chomsky říká,“ myslí si redaktorka Alena Prokopová.

Lidové noviny přibližují výstavu v pražském Topičově salonu, kde je k vidění průřez díla Františka Kyncla i náhled do paralelní tvorby jeho ženy Elsi. Kyncl je významným představitelem konstruktivismu. Prezentované malířské a sochařské práce vznikly v emigraci v německém Düsseldorfu.

„Ačkoliv je František Kyncl proslavený svými bambusovými konstrukcemi, za jedna z nejlepších děl na výstavě považuji plátna s povrchem členěným velmi hustou a jemnou pavučinou čar. Namísto odosobněného geometrického systému obrazů, kde zcela mizí rukopis, je na těchto obrazech čitelná nedokonalost a i náhodnost vedeného tahu,“ píše v Lidových novinách historik umění Filip Šenk.