Atmosféra na koncertu Paula Anky se dala krájet; Na Filmovku do Hradiště přijede Peter Greenaway

Honzovi Vedralovi v Mladé frontě Dnes se zase zdálo, že koncert před začátkem připomínal ospalé setkání abiturientů, brzy ale nabral obrátky. A když po svých slaďácích Anka vzal do ruky kytaru a zavzpomínal s ní na Buddyho Hollyho, pro nějž stvořil jeho vůbec poslední písničku před tragickým skonem, dala se prý atmosféra krájet.

Věra Míšková v Právu hodnotí film Díra u Hanušovic od Miroslava Krobota. Úspěch filmu podle ní záleží na vstřícnosti diváků. Kdo nevěří, že i takhle u nás lidé opravdu žijí, může považovat Díru u Hanušovic za divný film o divných lidech. Kdo ví, že je to mimořádně pravdivý obraz života i v zapadákovech mnohem méně vzdálených centru, ocení i způsob, jakým ho Krobot předkládá.Díra u Hanušovic není depresivní. Suchým i černým humorem otupuje ostří sociálnímu dramatu, jímž ostatně zjevně nechtěla být. Sleduje prý své postavy bez toho, aby je soudila, píše Míšková.

Na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště přijede slavný režisér Peter Greenaway. Přehlídku svých mimořádně zpracovaných děl doprovodí přednáškou o životě a smrti filmu. Do Hradiště přiveze i unikátní výstavu svých padesáti kreseb. Ty vznikaly současně s prací na snímku věnovaném ruskému géniovi Sergeji M. Ejzenštejnovi, který má mít premiéru na začátku příštího roku. Více se dočtete v Lidových novinách od Aleny Almy Prokopové.

V Lidových novinách také Kateřina Slámová Bartošová kritizuje novou inscenaci Jana Antonína Pitínského Myši, scénář Petra Mašky vznikal na základě románu Ladislava Fukse Myši Natalie Mooshabrové. Inscenace prý zachovává morbidní atmosféru předlohy, vyjádřenou zde zejména výtvarným řešením scény.

Vedle sboru vedlejších postav myší s kompaktním stylizovaným výrazem, který opouštějí a zase se k němu vracejí, je zde prý kontrastně bez zásadnější stylizace výborná Natalie Mooshabrová Ivany Hloužkové. Přes všechna pozitiva inscenace prý ale může divák odcházet s dojmem, že se minul s její pointou i obsahem, soudí Bartošová.

A Josef Chuchma se v Lidových novinách věnuje vydání Kapesního atlasu žen od Sylwie Chutnikové, který vyšel v Polsku před šesti lety a teď byl přeložen do češtiny Martinou Bořilovou, Barborou Gregorovou, Janem Jeništou a Lucií Zakopalovou.

Kapesní atlas žen sestává ze čtyř kapitol-portrétů, které dohromady skládají tvar, jejž lze mít za román-obraz dotyčného místa. Jedná se prý o energickou, expresivní, ale kompozičně kontrolovanou nepudovou neinsitní výpověď s konkrétním sociálně místopisným zakotvením.