Zejtra napořád dnes v kinech; vzpomínka na překladatele Františka Fröhlicha

Věra Míšková v Právu soudí, že zábavu film Zejtra napořád přináší velmi nenáročnou, ale je vidět, že Havlík by mohl mít slušně nakročeno k tvůrci žánrových filmů. Jen je prý škoda, že tomuto pokusu nepředcházela třeba školní práce nebo že nepomohl zručný scénárista a dramaturg. Alena Alma Prokopová v Lidových novinách píše, že Havlík místo celistvé výpovědi generuje dort, za který by se nemuseli stydět gastronomičtí experti pejsek a kočička. A Mirka Spáčilová v Mladé frontě Dnes dodává, že autor asi rád chodí do kina, leč odtud převzal spíše mafiánská klišé než poznatek, že film nelze vyprávět blogerskou hrou na literaturu.V příloze Práva Salon Klára Kolářová zpovídala režisérku a scénáristku Jitku Rudolfovou, která má na kontě dva celovečerní filmy – Zoufalce a Rozkoš, která teď soutěžila na festivalu v Karlových Varech. Když odpovídá na otázku, jak vznikal scénář, vzpomíná na přednášku Jeana-Clauda Carriéra, který řekl: „Podívám se na bílou zeď a snažím se představit si nějaký obraz, nějaký vizuální vjem, od kterého se můžu odrazit.“Zbyněk Vlasák se zase v Salonu ptal jiné režisérky, italské Alice Rohrwacher. Její film Zázraky, který byl ve Varech také k vidění, prý vyniká neuvěřitelnou autenticitou a empatií a jeho tématem je mimo jiné porcování (nejen) italského venkova do uhlazených, všem srozumitelných balíčků. Alice Rohrwacher předtím v Cannes prohlásila, že její film je také o tom, jak se venkovská krajina mění v zábavní park. Na otázku, co tím myslela, Vlasákovi odpovídá:„Mám k venkovu stále vřelý vztah. Je pro mě smutné vidět, jak ho postupně ničíme. Nevnímáme ho jako celek, který by byl organický a uvěřitelný. Máme tendenci si z něho vybrat jen jednotlivosti, které nám připadají povědomé a lehce zařaditelné. Jako když v mém filmu přijede na venkov televizní štáb a pořádá pro místní farmáře úplně absurdní televizní reality show, kde má každý prezentovat, jak moc se cítí svázán s místními tradicemi. Z nějakého celku se vybere malý kus, zabalí do známého tvaru a prodá dál, v tomto případě televizním divákům.“Tomáš S. Polívka v Lidových novinách připravil rozhovor s frontmanem kapely Slim Cessnas Auto Club, která si country vyložila po svém. Slim a jeho lidé vystoupí na festivalu Colours of Ostrava. Slim v rozhovoru říká: „S postupem času jsme se přestali snažit nějak znít a nechali hudbu, ať se stane tím, čím se zdá být. Nepřemýšleli jsme o žánrech, snažili jsme se pracovat mimo ně, ale zároveň skládáme poctu americké muzice. Což znamená spoustu historie a základů, ze kterých můžeme vycházet.“Překladatel a diplomat Tomáš Kafka píše v Lidových novinách o svém příteli, překladateli Františku Fröhlichovi, který tuto neděli ve věku osmdesáti let zemřel. Píše, že byl neobyčejný překladatel a že si toho byli vědomi všichni žijící autoři, s nimiž kdy spolupracoval – a ti, kteří se do jeho péče dostali až po smrti, nabyli díky němu u českých čtenářů nesmrtelnosti. Hans Christian Andersen, Saul Bellow, Harold Pinter, Henrik Ibsen, Per Olov Enquist a mnozí další se díky Františku Fröhlichovi stali čestnými občany v českojazyčném prostředí a on sám získal za své zásluhy českou Státní cenu za překlad a vysoká dánská vyznamenání.