Magnus Öström: Searching For Jupiter

3. červenec 2014

V dnešní Mozaice uslyšíte hudbu švédského bubeníka Magnuse Öströma, který v minulém roce vydal s vlastním elektrickým kvartetem už druhé album na mnichovské etiketě ACT Music, tentokrát inspirované planetou Jupiter.

Jak je známo, jméno této největší planety sluneční soustavy pochází od římského nejvyššího boha ovládajícího živly. Kapelník Magnus Öström, současně autor všech skladeb alba, však napsal hudbu, která spíše než mocného boha charakterizuje planetu ve vší její záhadnosti a pustotě vesmírného prostoru kolem ní.

Magnus Öström se narodil v roce 1965. Většina jeho hudební kariéry je spjata se stylotvorným švédským triem E.S.T., jehož umělecká dráha trvající od roku 1993 byla ukončena předčasnou smrtí kapelníka Esbjörna Svenssona v roce 2008. Oba muzikanti se sešli už na hudebních studiích na počátku osmdesátých let, trio E.S.T. zakládali až o deset let později.

Magnus Öström se stylově inspiroval jazzrockovými bubeníky a říká, že jeho iniciačním zážitkem byl koncert bubeníka Billa Cobhama a kytaristy Johna McLaughlina. Dnes má Öström za sebou zkušenosti s různými jazzovými styly a bubnování s předními švédskými kapelami.

V jeho současném kvartetu hraje na elektrickou i akustickou kytaru a banjo Andreas Hourdakis, na klavír a elektrické klávesy Daniell Karlsson a elektrické basování obstarává Thobias Gabrielson. Mimochodem, Hourdakis hraje také kytarové party v soundtracku v rovněž u nás promítaném filmu Muži, kteří nenávidí ženy

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: The Moon (And The Air It Moves), Mary Jane Doesn´T Live Here Anymore, Hour Of The Wolf, Happy And The Fall.

autor: Vladimír Kouřil
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.