Zneužívání sociálních sítí? Námět na detektivku

Váš hrdina není na první pohled sympaťák, neměl jste problémy s editory v nakladatelství?

Ne, můj nakladatel byl vlastně úplně v pohodě. Varoval jsem ho, že můj hlavní hrdina nebude právě sympaťák. Vlastně je to spíš tak trochu antihrdina. Všichni píšou o detektivech, policistech, novinářích. Já chtěl vytvořit úplně jinou postavu. Tak jsem vytvořil HPýho.

První věc, kterou jsem začal psát, byla o policistovi. Vzniklo to přirozeně, já jsem pro policii pracoval. Ale existuje už tolik takových knížek, hlavně mezi švédskými kriminálkami. Když jsem chtěl, aby mě někdo vydával, musel jsem udělat něco úplně jiného. Takhle HP vznikl.

Ve své nové knize teď sice budu psát o policejním analytikovi, ale stejně to bude trochu atypická postava. Mimochodem teď, když mluvíme o HPým, je to tak trochu jako bych potkal po delší době dobrého známého. Začal jsem o něm psát v roce 2009 a teď už dávno myslím na něco jiného. Ale baví mě, mám ho pořád rád.

Štval HP někdy Vás samotného?

Docela často mě opravdu naštval. Vždyť se chová jako dítě! Když je někde napsáno: zatáhněte za červenou páku jen v případě největšího ohrožení, on udělá hmmm… a zatáhne za ni. Bylo velmi obtížné ho řídit. Když jsem měl nějaký plán, říkal jsem si HPý půjde tam a udělá tohle a tohle, neustále se stávalo, že šel jinam a udělal něco jiného. Nakonec jsem se tedy rozhodl, že nebudu nic moc plánovat, začnu psát a uvidím, co se stane.

Kontroverzní by mohl být i jazyk, kterým mluví HP. Je vám přirozený?

Anders de la Motte: Game, Buz, Bubble |foto: Atria Publishing

Jeho jazyk je odvozený z filmů, z počítačových her, z toho jak mluví lidé v herních komunitách. Používá hodné angličtinu, 11 let jsem pracoval pro americkou firmu a psal všechno výhradně v angličtině. Když jsem si pak sedl a začal psát, spousta věcí mě automaticky napadla v angličtině a musel jsem se soustředit, abych našel švédská slova. U postavy HPýho je to jiné, mohl jsem psát to, co mě napadlo jako první. Ale já také samozřejmě pořád tak nenadávám jako HP. On je věčně naštvanej na celej svět.

Skoro se zdá, že jste někdo, kdo přišel z IT, ale nemá tuto oblast rád.

To je zajímavý pohled. Já jsem opravdu dřív v IT pracoval a technologie pořád hodně využívám, dokonce pořád pro jednu ohromnou IT firmu pracuju. Moderní technologie umí život hodně zjednodušit. Třeba si synchronizuju kalendář s kalendářem mé manželky. Samozřejmě neustále posílám e-maily. Ale má to i stránky, které opravdu nemám rád. Proč vystavovat svůj obličej na facebooku a proč mám být šťastný, když někdo významný retweetuje můj tweet? Stejně to funguje u mé postavy HPýho. Proč jsou pro něj tak důležití lidé, se kterými se nikdy nesetkal? Fascinuje mě to a zároveň to nemám rád. Určitě třeba nechci vidět, jak lidi dělají občas opravdu hrozné věci proto, aby je někdo ukázal v televizi, aby si je někdo pustil na youtube a tak podobně. Takže k vaší otázce: vlastně nemám nic proti IT ale spíš proti tomu, jak se s jejich pomocí nebo možná kvůli nim dokážou lidé chovat.

Ukázka z detektivního románu Bubble, který vyšel v nakladatelství Knižní klub v překladu Čeňka Matochy:

Co jste si říkal, když přišly kauzy Juliana Assange nebo Edwarda Snowdena?

Já jsem byl vlastně překvapený, že to celé neprasklo dřív. Hlavně celá ta aféra kolem Snowdena. Je zarážející kolik inteligentních lidí doslova láduje internet, zejména facebook, intimními informacemi. Myslíte si, že facebook je zdarma? Není, platíte informacemi o sobě. Pak to jen někdo pěkně zabalí a prodá. Takhle to funguje. Informace jsou jednou z nejlepších komodit. Byl jsem opravdu velmi naivní, když jsem si myslel, že inteligentní, vzdělané lidi tyhle platformy nebudou zajímat, nepodlehnou tomu. Ale je to naopak, inteligentní lidé chtějí být „zapojeni“. Není to tak trochu jako východoněmecká Stasi? Jsou to přece stejné věci: s kým se stýkáte, jakou hudbu posloucháte, jaké knihy čtete…

Máte pocit, že děláte něco jako osvětu?

Rád bych si to myslel. Snad v nějakém ohledu. Především se snažím napsat zajímavý, napínavý román. Chci, abyste si to přečetla a řekla: No, tohle je zajímavá věc. Bylo by skvělé, kdyby se někdo zamyslel nad tím, jestli se třeba nechová podobně jako HPý, nad tím, proč vyvěšuje fotky na facebook a tak dále. Čili jinými slovy, chtěl bych, aby se lidé zamysleli a třeba něco změnili, ale nečekám, že to udělají, není to důvod, proč píšu.

Jak chráníte své soukromí? Víte, co o vás říká google?

V první řadě přemýšlím o tom, co zveřejním. Mám facebook i twitter, snažím se být osobní ale neodhalovat soukromí. Nikdy nezveřejňuju fotky rodiny. Nikdy nikam nepíšu informace o rodině nebo přátelích. Vlastně na sociálních mediích nic nesděluji, nesdílím, to by se mělo odehrávat tváří v tvář. Takže to je základní premisa mé soukromé IT politiky. A ke googlování vlastního jména… už to nedělám. Ze začátku jsem to opravdu zkoušel a říkal si: júúú lidi mají rádi moje knížky. No jo, jenže pak taky samozřejmě najdete lidi, kteří nemají rádi vaše knihy. A hlavně: když teprve začínáte psát, berete ty poznámky o vaši práci velmi osobně. No a taky, když se mé knihy začaly prodávat v zahraničí, přestal jsem tomu, co google vychrlí, rozumět. Tak se snažím té googlovací mánii nepodléhat.