Bony a klid 2 na pranýři; Pražské jaro v očekávání; Vladimír Mišík o albu

Mnohé naznačují už titulky dnešních novin: Olmerův rukopis zastaral a vybledl, Lze znesvětit odkaz filmu bony a klid? Ano! Bony a klid ztrácí hodnotu a Bony a klid 2: Holá zbytečnost.

Marcel Kabát v Lidových novinách píše, že si čeští filmaři na pokusech uchopit fungování polistopadového podsvětí opakovaně lámou zuby. Základní hybnou silou filmu je prý prezentace toho, jak jednotlivé postavy zestárly, a Tomáš Hanák může děkovat nebesům, že jeho postava na konci prvního dílu zahynula.

Zbyněk Vlasák v Právu se s Marcelem Kabátem shodne a dodává, že Olmer ještě drží dech, když popisuje své staré veksláky, i když se často spoléhá hlavně na nostalgii po prvním díle, úplně však selhává, když má popisovat svět, mluvu a myšlení generace mladší. Je to prý o to víc zarážející, že se Olmer jako pedagog na FAMU mezi mladými běžně pohybuje.

Mirka Spáčilová musí čtenářům pro zjednodušení film ohodnotit procenty. Má jasno, když deset dává za hudbu, na dvacet dorovná díky pár jazykovým obratům a pět přidává za nostalgii. Na konci shrnuje, že vekslácká parta nedostala pro svůj návrat žádný důvod, smysl ani klíč – kromě kalkulu, že za slavnou značku zaplatí divák znovu.

Věra Drápelová nás v Mladé frontě dnes upozorňuje, že Pražské jaro má před sebou nejočekávanější koncert. V obecním domě totiž vystoupí Vídeňští filharmonikové a s nimi proslulý čínský pianista Lang Lang. Lang Lang založil i vlastní nadaci, která podchycuje mladé hudebníky po celém světě. „Naše umělecká rada je vybírá na youtube. Organizujeme také hudební tábory, nejlepší děti se pak stanou mými žáky,“ dodává Lang Lang.

O Pražském jaru píše i Franz Kuznik v Lidových novinách. Dnes v Rudolfinu bude mít koncert Pavel Haas Quarteto. Violoncellista kvarteta Peter Jarůšek říká, že hudbu mívají perfektně přečtenou. Jedině tak do ní může člověk proniknout a vytvořit něco, co v posluchači zůstane. Dnes v Rudolfinu uslyšíte Šostakovičův kvartet C dur, Dvořákův Americký kvartet a Beethovenův Razumovský kvartet e-moll.

V překladu Tomáše Dimtera vychází román impérium od švýcarského prozaika Christiana Krachta. Kracht zvolil prý vyprávění formou připomínající zápisy starých letopisů. František Cinger se ho v Právu ptá proč. Autor odpovídá, že to se starými kronikami nemá nic společného. Spíše se snažil dát najevo jistý odstup od toho, co se ve skutečnosti dělo. V Německu na konci devatenáctého století existovalo mnoho ezoterických nauk. Jedna pojednávala o tom, že by lidé měli žít nazí, jiní se měli živit pojídáním světla. Všechny jsou v knize zastoupeny s jistou komikou.

A konečně Lidové noviny přinášejí rozhovor s Vladimírem Mišíkem, který vydal novou desku Královský večer, jež je ovšem výběrem desek předchozích. Na otázku, zda Vladimír Mišík připravuje i album zbrusu nové, hudebník odpovídá, že má asi pět šest písniček napsaných, takže se ještě uvidí.