Benátský kupec je Mošův standard; Cesta ven v Cannes; Vyhroceně vtipná Velká mořská víla

Minulý týden ji rodák z Alžíru představil českým čtenářům na festivalu Svět knihy. V rozhovoru říká: „Ve Francii byla česká kultura významná, hodně jsem četl a také sledoval filmy – v době, kdy jsem vyrůstal, právě vznikaly. Miloval jsem Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana. Nová česká vlna byla strašně důležitá a má ve Francii obrovské renomé.“

V Lidových novinách najdete také recenzi Kateřiny Slámové Bartošové na inscenaci Benátský kupec, která se v režii Stanislava Moši hraje v Městském divadle Brno. Podle recenzentky si inscenace vypomáhá efektními projekcemi tajemství ukrytých ve třech truhlách, výrazné jsou i kostýmy Andrey Kučerové. Herecky, režijně i v oblasti interpretace jde však řekněme o standard činoherních inscenací Stanislava Moši. Nejvýraznějším nápadem brněnského Benátského kupce je Bolek Polívka, který přesně pointuje pohyb, gesto i text.

Právo přineslo rozhovor s režisérem Petrem Václavem, jehož snímek Cesta ven se dostal do kolekce nezávislých filmů na filmovém festivalu v Cannes. Na otázku Věry Míškové, co festivalové diváky nejvíce zajímalo po projekci filmu, odpovídá: „Osud hlavních hrdinů, politické i sociální problémy a rasismus. A téma ženy v dnešním světě, což považuji za nejpodstatnější, a co je vlastně možná hlavním tématem filmu.“

V Právu Jiří Kříž hodnotí inscenaci Velká mořská víla, která se hraje v Klicperově divadle v Hradci Králové. Autorem hry je David Drábek, ten se také ujal režie. Podle Kříže Drábek dospěl do úsečky, ve které mu to píše samo. Umí si pohrát s jazykem, pointovat každý výstup, napsat rovnocenné postavy takřka bez vedlejších, nebojí se několikanásobných katarzí. V příběhu zazní nostalgické tóny, úvahy o nevratnosti času, společenské deziluzi, zhoubnosti seriálů v životě i v televizi a o nerozvážnosti vlastních kroků, možná ale ještě napravitelných. Všechno je vyhroceně vtipné. Kříž dává inscenaci 100 procent.

V Mladé frontě Dnes si můžete přečíst rozhovor s výtvarnicí Mílou Fürstovou, která působí už od poloviny 90. let v Británii, kde vystudovala umění a etablovala se technikou leptu. Její díla jsou i ve sbírkách Alžběty II. a teď si jí všimla skupina Coldplay, pro které vytvořila obal jejich nového alba Ghost stories. Grafička v rozhovoru říká: „Myslím, že Coldplay jsou lidé, kteří vědí, co chtějí. Jsou intuitivní a poznají, jestli jim něco sedne, či ne. To je asi princip každého dobrého umění. Oni nějakou představu měli a já jsem se do ní pak snažila strefit. Byl to však dlouhý proces, který zabral asi rok a půl. Šlo o to, abychom se navzájem otevřeli. Proto mi dali přístup ještě k nedodělanému albu, ke všem textům i hudbě a já jim zase zpřístupnila svou práci, aby se s ní sžili.“