Programy Dvořákovy Prahy a Pražského Jara; Amadeus v Huse na provázku; knihy Jana Kerbra a Patrika Linharta

Jak píší Hospodářské noviny, do Prahy se po 33 letech vrací pianista Krystian Zimerman. Vystoupí na festivalu jako sólista Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu. Rezidenčním orchestrem Dvořákovy Prahy zůstává Česká filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem.

Mladá fronta Dnes upozorňuje také na vystoupení Izraelské filharmonie se Zubinem Mehtou. Festival také chystá například koncertní provedení Dvořákovy první opery Alfred. Vstupenky na podzimní akci už jsou v prodeji.

Zato Pražské jaro už prodalo dvě třetiny lístků, informuje Právo. Zahajovací koncerty, na kterých zahraje Česká filharmonie vedená Jiřím Bělohlávkem Smetanovu Mou vlast, se letos poprvé opakují dvakrát.

První část dvoudílného projektu nazvaného „Amadeus, tj. Milovaný Bohem. Hommage à Miloš Forman“ uvádí brněnské Divadlo Husa na provázku. Právo dodává, že režisér Forman dal svolení k použití motivů z jeho oscarového filmu.

Režisér Vladimír Morávek do role Mozarta obsadil Martina Donutila a Salieriho hraje jeho otec Miroslav Donutil. „Salieriho nenávist k úspěšnému mladíkovi srší z každého jeho gesta,“ chválí Jiří P. Kříž. K dokonalosti ale podle něj inscenaci hodně chybí, například je nešťastné hrát Amadea bez Mozarta. Přesto Právo dalo představení 85 procent.

Ještě doplníme, že premiéra druhé části – opery Miloše Štědroně a Milana Uhdeho Moc art aneb Amadeus v Brně, s motivy Salieriho Requiem se uskuteční 17. a 24. dubna.

Lidové noviny dnes mají svou Literární středu. Hodnotí například nevelký svazek divadelního publicisty Jana Kerbra Krajina s akvabelami a černým domem. Je pokusem – slovy podtitulu knihy – „o vymezení české polistopadové dramatiky.“ Jenže podle Josefa Chuchmy tento pokus bohužel nedopadl nijak valně. Háček tkví v metodologicky nesourodém představování jednotlivých děl nebo tvůrců a v převažující výčtologii.

Lidové noviny také přinášejí rozhovor s Patrikem Linhartem. Tomuto básníkovi, performerovi, mystifikátorovi, výtvarníkovi a bohémovi v jedné osobě právě vychází kniha Vyprávění nočních hubeňourů. Publikace, která je jakousi čítankou světového frenetismu, má více než 600 stran.

Psaní mu s přestávkami trvalo 12 let. Jak říká, největší pakárna bylo překládání. A kde na takovou práci Linhart vzal čas? „Především je třeba rezignovat na rodinný život, snažit se ošidit práci v práci, je-li jaká, a pravidelně si chodit čistit mozek do hospody,“ odpovídá v Lidových novinách Patrik Linhart.