Kurátoři polské výstavy o paměti na nic nezapomněli

Expozice, kterou polská média označují za velmi zdařilou, prezentuje práce celkem tří desítek umělců. Otevřena je až do 6. dubna.

Výstava nazvaná Paměť. Rejstříky a území se snaží najít odpověď, jak fungují mechanismy pro naše vzpomínky. A také chce ukázat, jak umění zachycuje události, které jsou důležité pro paměť lidstva. Nevyhýbá se při tom ani sporným tématům, jako je manipulace s lidskou pamětí, anebo lidské tendenci zapomenout na vše nepříjemné a nežádoucí.

Čím vším může být paměť pro současné umělce?

Podle kurátorek je výstava de facto vizuální esejí. "Je to pokus ukázat, čím vším může být paměť pro současné umělce," řekla listu Gazeta Wyborcza kurátorka Monika Rydigierová. Podle ní se totiž na jedné straně umělci dotýkají otázek kolektivní paměti a na straně druhé do nich vnášejí i svou individualitu a jedinečnou zkušenost.

Expozice v Krakově je rozdělena na několik částí a každá se dotýká jiného aspektu paměti. Jedna například nese název Archivní horečka a zaměřuje se na posedlost dnešního světa digitálními úložišti anebo archivy.

Sekce Paměť těla vedle jiných zase představuje nezvyklé sochy Aliny Szapocznikowé. Ta totiž svá výtvarná díla vytváří s pomocí odlitků nebo otisků vlastního těla.

Ve Zremixované nostalgii je pak možné seznámit se s Polskou lidovou republikou. Konkrétně s propagandou jejího režimu, která se groteskně mísí se subjektivními vzpomínkami.

Několik děl bylo podle polských médií vytvořeno výhradně jen pro tuto expozici. Je mezi nimi třeba práce uznávaného výtvarníka Mirosława Bałki s názvem Společný prostor. Dílo vytvořil ze zhruba dvou set kusů rohožek, které mu výměnou za nové poskytli právě obyvatelé Krakova.

Výstava se ovšem nevyhýbá ani historickým traumatům. Ta sice dnešní umělci osobně nezažili, ale v naší paměti jsou stále živá. V sekci Kultura postpaměti je tak například možné vidět dokumentaci provokativního díla Zbigniewa Libery. Ten před lety šokoval, když z kostek lega vytvořil model koncentračního tábora. Nechybí přitom ani fotografie Karoliny Freino, na nichž jsou zachyceny staré židovské náhrobky, jak po válce slouží jako stavební bloky.

Zkrátka, kurátoři současné výstavy o paměti na nic nezapomněli.