Keith Jarrett: No end

Minulý měsíc jsme vysílali první ze dvou unikátních archivních snímků pianisty Keithe Jarretta, který svůj obvyklý nástroj vyměnil za elektrickou kytaru. Sólovou hru na ní doprovodil pomocí playbacku ještě hrou na další nástroje – na baskytaru, bicí, tabla, různé perkuse, zobcovou flétnu a klavír, takže nahrávky mají často zvuk plnokrevné kapely.

Struny, byť nikoli kytarové, ale klavírní mechaniky, měly v Jarrettově biografii na svědomí jeho vyloučení ze studií na slavné jazzové akademii v Bostonu, neboť hra na ně připadala učitelům příliš radikální. Na strunách klavíru si k nelibosti přítomného ladiče divoce zaimprovizoval také při pražském koncertě s kvartetem Charlese Lloyda v roce 1967.

V šedesátých letech se rychle rozvíjely zvukové možnosti elektrické kytary a Keith Jarrett se zamiloval do jejich témbrů. Sám však zůstal ve své kariéře v prvé řadě klavírním virtuózem, ještě v sedmdesátých letech ve vlastních skupinách také příležitostným sopránsaxofonistou. Skladby alba NO END jsou jen očíslovány řeckými číslicemi a je jich rovných dvacet – na každém disku po deseti.