Jako stát uprostřed tornáda – popisuje režisér Tauš práci s Kaiserem a Lábusem

Hlavními postavami Klaunů jsou tři starší mimové, kdysi členové významné pantomimické trojice, dnes ovšem každý stojící úplně jinde. Děj snímku se rozehrává ve chvíli, kdy se jeden z nich po letech vrací z emigrace do Česka, byť pouze na krátké divadelní turné. Hlavní role vytvořili Didier Flamand, Jiří Lábus a Oldřich Kaiser.

„Kaiser a Lábus jsou neuvěřitelný živel. Je to asi jako stát uprostřed tornáda. Je to úžasné, ale člověk to nevydrží pořád,“ říká režisér Viktor Tauš. „Scénář předepisuje pro další figuru návrat z Francie, našel jsem třetího herce ve Francii, režiséra a komika Didiera Flamanda. Když jsem je dal s Jirkou a Oldou dohromady, jejich chemie fungovala fantasticky.“

Kdo rozesměje klauna?

Viktor Tauš spolupracoval na filmu s Borisem Hybnerem a Petrem Jarchovským: „Tohle je náš třetí film s Borisem, předcházely Eleanor Rigby z Malé Strany a Kanárek. Mým snem bylo natočit film o soukromí klaunů, komiků. Toužil jsem pracovat s Petrem Jarchovským, je scénárista, který má rád lidi a rozumí jim.“

Námět k filmu je osobní, přiznává Boris Hybner: „Já klaun jsem. Ten základní paradox klaunského osudu, života je v tom, že jsou chvíle, kdy je opravdu k sežrání, většinu je anonymní, že od něj pes kůrku nevezme. Ten paradox, kdy jednu chvíli lidé jásají a plácají se do kolen, jindy se člověk stane soukromou, zasmušilou, melancholickou osobou. Na klauny krásně sedí máchovský paradox: na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“