Herec a hudebník Ulrich Tukur vydal svou druhou knihu. Možná by měl ale zůstat u původních profesí

Ulrich Tukur je, jak už bylo řečeno, muž mnoha talentů. Těžko si představit, kde na všechno bere čas. Ale jak sám tvrdí, po skončení natáčení pokaždé vyšetří několik měsíců, než přijde další film nebo divadelní zkoušky na novou premiéru. V té době píše anebo jezdí po Evropě se svou hudební skupinou Rhytmus Boys, ve které zpívá ve čtyřech jazycích, hraje na klavír a na housle.

Jeho herecký a muzikantský talent je nesporný. A jak to vypadá s třetí uměleckou činností, s psaním? Těžko říci.

Novelu, z které Tukur četl, respektive hrál déle než hodinu delší pasáže, napsal ve stylu pozdního romantismu a lze ji bezesporu zařadit do kategorie gotických novel. Literární styl je odpovídající – ponuře zastaralý, s mnoha slovními kudrlinkami.

Ulrich Tukur: Die Spieluhr
Ullsteinverlag, Berlín, 2013
150 stran

To vše by bylo výborné, kdyby byl příběh ucelený, přesvědčivý a tudíž nosný. To bohužel není.

Tukurova novela je příběh v příběhu. Vnější rámec tvoří civilní vyprávění herce Wilhelma, jímž je bezesporu sám Tukur. Natáčí s francouzským týmem film v Pikardii. Film byl skutečně natočen, pod názvem Séraphine byl v kinech v roce 2004 a vyhrál dokonce několik filmových cen.

Druhou rovinu Tukurovy novely tvoří romantická arabeska. Při natáčení se asistent režiséra ocitne v tajuplném zámku, v kterém lze vstupovat do minulosti prostřednictvím obrazů. Ze zámku se mu podaří odejít, ale je jako vyměněný a nakonec se oběsí v blízkém lesíku.

Wilhelm se rozhodne zámek vyhledat, což se mu podaří, ale dostane se do jiné časové roviny – těsně před koncem 2. světové války. Děj je s přibývajícími stránkami stále více zamotaný, nepřehledný a hlavně škobrtající a neucelený.

Tukurova kniha je z estetického hlediska dokonalá: plátěná zeleno-šedá vazba, secesní písmo a zlaté ornamenty doplňuje krémově zabarvený kvalitní silnější papír, na kterém je kniha vytištěná.

Tomu všemu, stejně jako Tukurovu hereckému autorskému čtení nelze nic vytknout.

Ale Ulrichovi Tukurovi bych ráda řekla, že je skvělým hercem a nadprůměrný hudebníkem, ale psaní by měl raději přenechat jiným. Byla bych asi jedna z mála. V Německu má jeho novela pouze nadšené kritiky.