Zemřel sochař sir Anthony Caro, autor mostu Millenium Bridge
Ještě před pár týdny jsme mohli na londýnském výtvarném veletrhu Frieze Masters potkat jednoho z největších nejen britských, ale i světových sochařů sira Anthonyho Cara. Ve středu 23. října však Anthony Caro náhle zemřel.
Jak napsal deník The Guardian, Caro byl nejlepším britským sochařem od dob Henryho Moora. Ostatně v letech 1951 až 1953 byl právě Caro jeho asistentem. A žádný jiný britský sochař, samozřejmě kromě Moora, se nedočkal takového mezinárodního uznání jako Caro. Jeho práce jsou známé na obou stranách Atlantiku.
Studium v Cambridge nedokončil
Anthony Caro se narodil 8. března 1924 v New Malden v jihozápadním Londýně. O sochařství se zajímal již od mládí. Za druhé světové války, v letech 1942 až 1944, sice začal studovat na Christ´s College v Cambridgi strojní inženýrství, ale během prázdnin se vždy vracel ke studiu tradičních sochařských metod. Po dvouleté vojenské službě ve Fleet Air Arm (letecká složka Královského námořnictva) se již ke strojařině nevrátil a v letech 1947 až 1952 studoval na Regent Street Polytechnic (nyní součást University of Westminster) a zároveň Royal Academy School v Londýně, kde se naplno věnoval sochařství. Již v závěru studia se stal asistentem Henryho Moora. Tehdy se také oženil se svou spolužačkou, malířkou Sheilou Girling, v roce 1951 se jim narodil syn Timothy, o sedm let později syn Paul.
V roce 1969 mu královna Alžběta II. udělila Řád Britského impéria, roku 1987 ho povýšila do rytířského stavu a v roce 2000 dostal vysoké britské vyznamenání – Order of Merit (teprve jako druhý sochař po Henry Moorovi...).
Při práci poslouchal hudbu
První samostatnou výstavu svých tehdy ještě figurativních soch měl v londýnské Gimpel Fils v roce 1957. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky své druhé samostatné výstavě, kterou mu o šest let později uspořádala londýnská kultovní galerie Whitechapel. Od té doby Caro vystavoval pravidelně ve významných galeriích na obou stranách Atlantiku, například v roce 1969 v londýnské Hayward Gallery. Od figurativního sochařství, jemuž se věnoval v padesátých letech minulého století, přešel Anthony Caro v následujících desetiletích k abstrakci. Proslavil se zejména používáním ocelových dílů natřených jasnými barvami.Pro tvorbu tohoto vynikajícího sochaře byla důležitým inspirativním zdrojem také hudba, zejména klasická, ale ani jazz či pop pro něj nebyly „nepřátelé“. Rovněž jeho zájem o výtvarné umění byl široký. Měl rád například Donatella i Matisse, starověké i moderní umění či třeba indickou a africkou kulturu.
Jedna z jeho posledních výstav se konala v loňském roce v parku Chatworth House v hrabství Derby. Právě nádherné prostředí anglického parku s jezírkem a fontánou „slušelo“ Carovým skulpturám více než dobře!
Monumentální skulptury
Připomeňme však jednu z jeho dřívějších výstav, kterou v roce 2005 uspořádala londýnská galerie Tate Britain a o níž tehdy informovala také ranní Mozaika Českého rozhlasu – Vltava. V tehdejší expozici byly snad téměř všechna Carova významná díla od šedesátých let minulého století až po instalace, jež vytvořil na přelomu tisíciletí.
Návštěvníci Tate Britain tehdy nemohli přehlédnout hned v její hlavní hale monumentální skulpturu Millbank Steps, která vznikla v roce 2004 a již umělec připravil speciálně pro tuto velkou retrospektivní výstavu. Pozornosti nemohla uniknout ani další rozměrná instalace – Poslední soud. Caro na ní pracoval od roku 1995 a poprvé byla vystavena na Benátském bienále v roce 1999.
V jednom z výstavních sálů bylo také možné na videu sledovat, jak Caro své skulptury vytváří. Byla to ojedinělá možnost nahlédnout do jeho ateliéru, jenž ovšem připomínal spíše jakousi svářečskou dílnu či tovární halu... Anthony Caro tak uplatňoval své znalosti, které získal na studiích v Cambridgi.
Po jeho díle šlapou Londýňané
Každá výstava je však pomíjivá, i když po ní zůstane výpravný katalog. Jedno Carovo dílo však mohou návštěvníci Londýna obdivovat stále. Je jím Most tisíciletí (Millenium Bridge), neboli lávka pro pěší, která od roku 2000 spojuje katedrálu svatého Pavla na severním břehu Temže s „katedrálou“ výtvarného umění – galerií Tate Modern – na břehu jižním. Sochař navrhl most spolu s renomovaným architektem Normanem Fosterem. „Lidé se mne často ptají, která část mostu je má. Na to nedokáži odpovědět. Poznal jsem však, že myšlení architektů je jiné, než nás umělců,“ řekl tehdy sochař Anthony Caro.
Britský historik umění Norbert Lynton, který zemřel před šesti lety, napsal, že „Moore byl nejlepším sochařem po Rodinovi. A po Moorovi se stal nejlepších sochařem Caro.“ A deník The Guardian v závěru svého nekrologu uvedl, že Anthony Caro byl nejen velký umělec, ale také dobrý člověk. Tato kombinace není vždy samozřejmá…
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Náramný pohřeb a O zkroceném poručíkovi. Povídky dánského spisovatele a námořníka Jørna Riela
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografie“ nešťastného autorova života
-
Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Poslechněte si četbu z Knihy roku Magnesia Litera




