Lidé se mění, dechovka zůstává – Vosto5ka má nový titul

Dechovka je příběh jednoho malého městečka, kde se zdánlivě zastavil čas. Jedna hospoda, jedna událost a lidé, kteří by rádi zapomněli. Jenže ono to bohužel nejde. Oběti dostihly své vrahy, které ovšem nikdo nezná. Anebo se někdo přece jenom najde?

„Téma vyrovnávání není nijak nové,“ tvrdí režisér Jiří Havelka. „Naopak mám pocit, že se stalo uměleckým rukojmím, posledních pět let. Snaha se s tím vyrovnat a přiznat si, že národ má i stinné stránky, že to jsou tabu – to mi přijde jako propíchaný terč. Všichni víme, jak se chovali, není to žádné velké tabu. Dají se ale simulovat podmínky, zjišťovat, co události tehdy znamenaly, a přesouvat je do současnosti. A v něčem najdeme 100% paralely.“

Dechovku k dechovce složil Jan Kalina, který si musel hudební styl naposlouchat: „Ta muzika se dědí třeba z generace na generaci, kluci budou v té hospodě troubit na tu trubku, ať už se tam bude zabíjet, nebo schůzovat, nebo objímat s Němci. To je zajímavá role muziky nejen v našem příběhu, ale v životě.“

Stalo se roku 1923. Stalo se roku 1945. Stalo se včera. Děje se pořád. Dokument o historii, který je víc než jen dokumentem o nás. Když se rozdírají staré rány, když se hledají viníci, je potřeba vykopat a spočítat kosti. Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Přijďte to zažít.

Divadlo VOSTO5 je autorské generační sdružení s tendencemi ke grotesknu; své náměty totiž čerpá především z domácího prostředí. Snaží se uchopovat omšelé motivy, témata či situace, které dřímají v povědomí naší společnosti, a zasazovat je do souvislostí dneška. „Vostopětka“ tak nabízí divákům pohled očima generace, která dětství strávila ještě před rokem 1989, ale do života se pustila až po něm.