Albanie: Polyphonies de Lapardha

Nad prodlevou vedou jakýsi dialog dva sólisté: první sólista, tzv. maresi, začíná, druhý sólista – kthyesi – jej následuje a dotváří souzvuky. Melodické fráze končí prudkým poklesem hlasu. Naprostá unikátnost tohoto hudebního projevu mu v roce 2005 zajistila místo na seznamu UNESCa, kam byl zapsán jako „Nehmotné kulturní dědictví lidstva“. V rámci pražského festivalu „Struny podzimu“ k nám zavítá Albánský iso-polyfonický sbor a sólista, Hysni (Niko) Zela, který se přes čtyřicet let věnuje interpretaci všech typů albánské polyfonie, písní a také je sólistou proslulé albánské dechovky Fanfare Tirana. Vystoupí již zítra, v úterý patnáctého října v 19:30 hod. v Českém muzeu hudby.

Umění iso-polyfonie se po staletí předávalo z pokolení na pokolení snad v každé albánské vesničce zemí Tosk a Lab. Ani totalitní režim reprezentovaný Enverem Hodžou nenarušil prastarou tradici polyfonního zpěvu, se kterou se dodnes můžeme setkat na jihu země v zemích Tosk a Lab. Bohužel v poslední době, po válečných konfliktech v bývalé Jugoslávii a vlivem ekonomické nerovnováhy došlo k narušení této kontinuity a albánská iso-polyfonie se ocitla v ohrožení. O to cennější jsou nahrávky, na nichž je iso-polyfonický zpěv zachycen. V roce 2009 vyšlo u labelu Arion album s nahrávkami z vnitrozemské vesnice Lapardha ze země Lab. Na albu s albánským podtitulem „Enderr E Bregdetit – O“, který bychom mohli přeložit jako „Sen o pobřeží“. Poloprofesionální ansámbl z vesnice Lapardha vede Nazif Çelaj

Balady, náboženské, milostné písně, i písně s politickým kontextem znějí při nejrůznějších příležitostech – při oslavách narozenin, na svatbách i pohřbech. Způsob zpěvu zůstává, ale texty vznikají stále nové. V odpolední Mozaice budeme hrát ze skladeb: Dil moj hënë e bukur; Vitori me naze shumë; Enderr e bregdetit; Malli mëka marrë; 95 vjetorë; Catë detino; Dallgët e detit.