Nobel pro plachou farmářku

Přehled dnešního tisku je den po udělení Nobelovy ceny za literaturu monotématický a dal by se shrnout titulkem Mladé fronty Dnes: Cenu dostala mistryně současné povídky. Jak píše Klára Kubíčková, verdikt Švédské akademie potěšil kromě oceněné Alice Munroové také nakladatele a knihkupce, zejména ty v anglicky mluvících zemích. Raduje se i mluvčí českého nakladatelství Paseka, které kanadskou spisovatelku vydává:

„Její knihy budeme vydávat i nadále, teď samozřejmě s o to větší chutí. Je to jedna z našich kmenových zahraničních autorek. V tuto chvíli navíc jednáme o dotisku knihy Už dávno ti chci něco říct, která je rozebraná.“

Letos v létě přitom oznámila dvaaosmdesátiletá autorka, že odchází do důchodu a nic dalšího nenapíše. S médii nemluví často, o tom, že je v užším výběru na Nobelovu cenu, se dozvěděla předevčírem večer. „Byla jsem překvapená už jen tím. Šokovalo mě také, že jsem teprve třináctou ženou. Jsem proto velmi ráda, že jsem uspěla, že jsme uspěly jako ženy,“ prohlásila včera krátce po oznámení výsledků v kanadském rozhlase Munroová.

Mladá fronta Dnes přináší rozhovor s překladatelkou prvních Munroových děl, Alenou Jindrovou-Špilarovou. Podobně jako kanadská prozaička, i ona už je na pracovním odpočinku. Na svou práci vzpomíná s nadšením: „Překládala se mi jako po másle,“ prohlašuje. „Před rokem 1989 by se k nám dílo kanadské autorky dostávalo jen stěží. Po revoluci zase dlouho trvalo, než si k ní někdo z nakladatelů našel cestu. Bylo toho hodně co dohánět. Dík patří nakladatelství Paseka, jsem moc ráda, že Munroová konečně vychází i u nás.“

Říká Alena Jindrová-Špilarová, podle které Munroová svoje hrdinky naprosto přesně zná – ví, co se s nimi děje v čase před povídkou i potom, co povídka skončí. Píše nevyumělkovaně, jakoby obyčejně. Přitom umí popsat i poměrně bizarní momenty v naoko všedních životech svých hrdinek.

Překvapivá, nečekaná, ale nikoli kontroverzní a už vůbec ne jakkoli politicky motivovaná. Tak píše o letošní volbě Nobelovy ceny za literaturu v Lidových novinách Jiří Peňás. Oč méně se na ni vrhají analytici, o to lepší to má u standardní kritiky, která oceňuje, že se její povídky dají číst, že se v nich čtenář vyzná, dojme se nad nimi, prožije s jejich hrdiny, především hrdinkami chvíle, kdy je může vzít za své.

Oceněná spisovatelka prožila krušné dětství a mládí jak ze sociálního románu. Otec vlastnil farmu na nutrie a lišky, matka jako mladá onemocněla Parkinsonovou chorobou. Jako nadějná studentka získala Alcie Munroová dvouleté stipendium na University of Western Ontario, ale pro nedostatek peněz v něm nemohla pokračovat. Ve dvaceti letech se vdala, po přestěhování do Vancouveru porodila tři dcery, z nichž prostřední zemřela krátce po narození. Jedním z důvodů, proč píše povídky, byl prý nedostatek času: povídka je podle autorky žánr, který se jaksi dá při tom všem stihnout.

Nobel pro plachou farmářku, tak hodnotí úspěch Alice Munroové Klára Kolinská. V Hospodářských novinách srovnává kanadskou spisovatelku s autory americké jižanské prózy. Pojí je pevná svázanost s konkrétním, jasně vymezeným prostředím a regionem – v případě čerstvé držitelky Nobelovy ceny je to rurální, farmářský kraj venkova jižního Ontaria.

Munroová brzy zjistila, že ve skromném formátu povídky spočívá podstata jejího talentu a její nejsilnější spisovatelská zbraň. Včera informaci o své výhře přijala těmito slovy: „Doufám, že mé ocenění napomůže tomu, aby lidé vnímali povídku jako důležitý druh umění, a ne jenom jako něco, čím si spisovatel krátí čas, než se dostane k psaní románu.“

František Cinger v Právu připomíná, že na festivalu spisovatelů v Torontu Munroová před třemi lety prozradila, že bojuje s rakovinou a že jí byl voperován bypass. Rodinné tragédie, sexuální násilí, vzpomínka na nedůstojný čin namířený kdysi vůči bezbrannému dítěti – tomu všemu se autorka nevyhýbá ani v poslední česky vydané povídkové knize Příliš mnoho štěstí. Právo článek končí informací, že samotné předání ceny, kterou v roce 1984 získal český Báseník Jaroslav Seifert, se odehraje 10. prosince ve Stockholmu, v den úmrtí zakladatele těchto uznání Alfreda Nobela.