Götz, kniha o nacistickém veliteli z pera jeho vnučky

Ve hře byla opět náhoda. Jennifer Teegeová stojí jednoho dne v hamburské knihovně a hledá něco úplně jiného, než na co náhodně naráží. Do rukou se jí dostane kniha o Monice Götzové, dceři jedno z největších nacistických zločinců, Amona Götze. Ví, že se tak jmenovala její babička, ale tu má v paměti jako milou stařenku s příjemnou minulostí. Pak už dostávají událostí rychlý spád. Jennifer přečte vše, co k tomuto tématu bylo napsáno a upadne do těžké deprese. Zcela pochopitelně.

Je nesporné: Jennifer je Götzeho vnučka. Její otec pochází z Nigerie a matka ji okamžitě po porodu dala k adopci. Má jméno svých adoptivních rodičů, matku viděla pouze párkrát za život a ta jí vše zamlčela. Pochopitelně. Jennifer se tedy až nyní, ve svých 38 letech dočetla, kdo vlastně je a odkud pochází. A nebylo to příjemné počtení.

Amon Götz se zapsal do povědomí všech očitých svědků – těch, kteří měli to štěstí a setkání s ním přežili – svou nepředstavitelnou brutalitou. Zabíjel náhodně, když na to právě měl náladu. Poté co mezi dvěma šálky kávy zastřelil z balkónu několik vězňů a nechal je roztrhat svými psy, prostudoval si jejich kartotéční lístky a dal následně povraždit jejich veškeré příbuzné. Zdůvodnění: neměl rád nespokojenost v táboře. Když vězně mučil, rád si navlékal bílé rukavice a nasazoval tyrolský tralaláček. Když přihlížel nástupu dětí do nákladních aut, které je vezly do plynu, zorganizoval táborový orchestr a poručil hrát nejhezčí valčíky.

Mít dědečka zločince a dozvědět se to náhodu je těžká osudová rána. V případě dědečka tohoto formátu je to celoživotní zátěž. Jennifer se rozhodla pro terapii psaním. Společně s novinářkou Nicolou Sellmairovou napsala knihu s titulem Amon: Můj dědeček by mne byl býval zastřelil (Amon: Mein Großvater hätte mich erschossen).

První autorská čtení ukázala, jak obrovský zájem o knihu bude. Autorka při nich působí rozpačitě a stále ještě jakoby omráčená faktem, že jejího praotce zná celý svět. Bohužel. Před pěti lety došlo k onomu osudovému listování knihou v hamburské knihovně. Nyní tedy leží na pultech knihkupectví jako výsledek terapie, kterou si sama naordinovala. Pro čtenáře velmi působivý rezultát – snad pomůže i autorce překonat své deprese.

Jennifer Teege, Nicola Sellmair: Amon: Mein Großvater hätte mich erschossen. Rowohlt 2013, 272 stran.