Krakatit jako třaskavá kombinace špionážní detektivky, červené knihovny a dobrodružného románu

„Zápas s tím, co člověku staví svět do cesty, a to, že je ten zápas nehrdinský, to je pro mě velmi vzrušující,“ říká herec Tomáš Pavelka, představitel hlavní role inženýra Prokopa, který je na stopě převratného vynálezu ničivé trhaviny. V tajuplnou, někdy vřelou a jindy ledově krutou Princeznu se převtěluje Zuzana Onufráková. Dále hrají Stanislav Šárský (Doktor), Robert Jašków (Démon) a další.

Na divadelních prknech byl Krakatit zatím zpracován jen jako opera, autorem hudby i libreta byl Václav Kašlík. Dosud se toto dílo objevilo ve filmovém zpracování Otakara Vávry, a to v dvojí verzi – poprvé v roce 1949 s Karlem Högerem v hlavní roli, podruhé v roce 1980 v době poplatném snímku Temné slunce.

Režisér a zároveň ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek pojal Krakatit jako faustovské drama o poznání, pokušení, ničivých ambicích i spalující milostné horečce: „Snažili jsme se zachovat ,Čapkův Krakatit’ a zároveň volit současnou formu vyprávění - akcentovat současné okolnosti tak, abychom příběh ing. Prokopa nevnímali jako ,protiválečné retro’, ale jako živý a napínavý příběh zápasu o spasení člověka, jeho duše“, popisuje režisér inscenace Daniel Hrbek, který Čapkův román zdramatizoval společně s dramaturgyní Martinou Kinskou.

Podle Hrbka uvidí diváci jiný Krakatit, než jak jej znají z černobílého filmu Otakara Vávry: „Krakatit můžeme vnímat jako univerzální příběh člověka, který toho chtěl příliš mnoho – a to je pořád velice aktuální téma. Je to příběh o neukojených ambicích, o potřebě vykonat ,něco velkého´ bez ohledu na následky, bez faktického přijmutí zodpovědnosti za své činy. A je to i věčný příběh člověka a jeho svůdce,“ dodává režisér, podle něhož je Čapkova předloha „třaskavou kombinací špionážní detektivky, červené knihovny a dobrodružného románu, ve kterém lze najít motivy z Odyssea, Fausta, ale i z románu pro služky.“