„Piš, nebo střelím!“ psal v dopisech Ladislavu Vereckému Ivan Diviš
„Pišvore! Maťo. Ježuro, kombinovaná s Kiwi! Erosexomane! Grázle!“, ale také „Ladislave Pohrobku“, „Desítiprstý jedenáctiprstče!“ nebo „Můj ideální Šášuro“, to jsou jen některá z oslovení, která si v dopisech z Mnichova vymýšlel výbojný básník Ivan Diviš.
Patřila Ladislavu Vereckému, který od roku 1980 do roku 1994 působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel. Výbor jednostranné korespondence nejen od Ivana Diviše, ale také od Ivana Jelínka a teplické básnířky Svatavy Antošové, vydalo nakladatelství Pistorius a Olšanská pod názvem Adresát Ladislav Verecký. O čem vypovídá kniha, kterou oblíbený novinář a redaktor už sestavit nemohl, protože zemřel 21. dubna 2010, v rozhovoru s Ivanou Myškovou, shrnuje autor doslovu, bohemista Petr A. Bílek.
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?