Objevena dosud nejvzdálenější supernova

Ty jsou pro astronomy nesmírně důležité: přesně totiž vědí, za jakých okolností tyto supernovy vybuchují a jakým mechanismem, i to, že všechny mají přibližně stejnou absolutní jasnost. Z toho, nakolik jasně je vidíme, se tedy dá odvodit, jak jsou daleko. Mohou se proto využít jako tzv. standardní svíčky k přesnému určování vzdáleností ve vesmíru.

Právě pozorování těchto supernov vedlo k objevu, že zhruba od poloviny věku vesmíru se jeho rozpínání zrychluje. Saul Perlmutter, Brian Schmidt a Adam Riess za tato pozorování a vysvětlení získali Nobelovu cenu.

Připomeňme, že supernovy typu I se podle dosavadních představ objevují v dvojhvězdných systémech; v nich vybuchuje degenerované jádro staré hvězdy velmi malých rozměrů, takzvaný bílý trpaslík, který si přitahuje hmotu svého průvodce. Pokud překročí určitou mez, dojde k obrovské explozi – pozorujeme výbuch supernovy typu I. Ty se dnes dělí ještě do dvou podtypů – a vědce zajímá, jak už bylo řečeno, podtyp Ia.

A právě takovou supernovu objevil Hubbleův dalekohled v galaxii nacházející se v neuvěřitelné vzdálenosti přes 10 miliard světelných let. Vybuchla tedy před více než 10 miliardami roků, to jest v raném vesmíru. Co to znamená, vysvětluje v příspěvku Jany Olivové astrofyzik doktor Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu Akademie věd.