Vzpoura na polské divadelní scéně

Mezi velmi oceňovanými hrami loňského roku se ocitly hned dvě, které se týkají společensko-politické situace v Polsku. První je „Město snu“ od režiséra Krystiana Lupy. Reflektuje rostoucí extremismus, pseudopatriotismus a rozčarování z politických i ekonomických přeměn. Ta druhá nese název „Kdo zabil Alenu Ivanovnu“ a naráží na problémy s předraženým nájemním bydlením ve Varšavě. Jako by se snad polští umělci ještě více snažili zdůraznit neutěšenou situaci divadel, která de facto protestovala po celý rok.

Již v zimě se vzbouřila dolnoslezská divadla, když tamní vicemaršálek navrhnul, aby v čele divadel stáli kulturní manažeři, pod jejichž vedením by pracovali umělečtí ředitelé. Tím by se podle něj podařilo dodržet finanční disciplínu. Zděšení umělci se ale obávali, že by hodnotná díla musela ustoupit těm, která zaručí komerční úspěch. Stále snižující se dotace a podle listu Rzeczpospolita také nepříliš vydařený zákon o kulturní činnosti pak způsobily řadu dalších třenic. Ředitelé divadel často zdůrazňují, že dotace stačí jen na údržbu budov a platy zaměstnanců. Nepomohou ale, aby se přicházelo s novou tvorbou. Přitom zákon ředitele nutí k tomu, aby se ve svých plánech zavázali k repertoáru, aniž by měli jistotu, že na realizaci budou mít prostředky. Jak napsal list Gazeta Wyborza, protesty vedly k odvolání některých ředitelů a neprůhledným konkurzům na nové šéfy divadel.

Další velký protest se konal ke konci roku. To, když jeden z nejuznávanějších polských divadelních režisérů Grzegorz Jarzyna oznámil, že váhá s podpisem smlouvy na další působení v čele TR Warszawa. Scény, která je jednou z předních nejen v Polsku, ale i v Evropě. „Jako ředitel divadla pracuji 14 let, ale za tu dobu jsem se s takovou ignorancí městských úředníků ještě nesetkal,“ svěřil se ředitel scény, která letos podle polských médií uvedla nejlepší divadelní hru roku „Netopýr“. Ta se zabývá otázkami eutanazie a právem člověka na ukončení svého života. Nicméně ani tento úspěch divadlu nepomohl. Budova, ve které sídlí, se totiž vrací do rukou někdejších vlastníků, a magistrát ještě pro divadlo TR Warszawa nemá nové prostory. Šéfa scény Jarzynu jejich otálení rozzlobilo natolik, že vyhlásil veřejnou sbírku, z jejíhož výtěžku chce divadlo koupit. Podle něj žebrání o drobné do klobouku je jen gestem bezradnosti a odhaluje nedostatky kulturní politiky v Polsku.