Z Ruska

Klavíristka Jekatěrina Mečetinová, členka prezidentovy Rady pro kulturu a umění, ve čtvrtek 15. listopadu uveřejnila v deníku Nězavisimaja gazeta rozhořčený článek, z něhož vybírám: „Na setkání se ministrem kultury Vladimirem Medinským a ministrem otevřené vlády Michailem Abyzovem se debatovalo o novém projektu nazvaném Rozvoj kultury a turistiky. Nejprve vystoupili odborníci z různých sfér kultury a turistiky: někteří byli loajální, jiní kritizovali. A protože mezi nimi nebyl žádný představitel hudebního světa, vzala jsem si slovo a promluvila o záležitostech, které mne tíží.

Projekt obsahuje různá zlepšení, například že do roku 2020 musíme zvýšit počet laureátů mezinárodních soutěží o 8 procent (ve srovnání s rokem 2010). Je zvláštní, že tvůrčí úspěchy se měří na procenta a dokonce kdosi sestavil plán na příští osmiletku. Zároveň se krátí finanční podpora kultury. Žádají úspěchy a berou kultuře peníze doufajíce, že díky rozkvětu ekonomiky kultuře postačí půl procenta ze státního rozpočtu. Mnohé kolektivy naštěstí dostávají granty, díky nimž se podařilo udržet mnoho hudebníků jak na konzervatoři, tak v orchestrech. Jenže grantů je málo, podporují se jen ti nejlepší.

Na debatě o novém projektu byl také ředitel Sverdlovské státní filharmonie Alexandr Koloturskij – jejich orchestr je plným právem považován za jeden z nejlepších v dnešním Rusku. Vyslovil obavu, že veškerou podporu už zase dostane Moskva, a na zbytek Ruska se zapomene. Zdůraznil, že grantová politika se musí týkat i takzvané provincie.

Nezbytné je stavět nové koncertní sály a rekonstruovat ty stávající, ale ještě důležitější jsou platy pro kulturní pracovníky. Loni jsem v Irkutsku mluvila s ředitelem hudební školy. Absolvent vysoké školy, který studoval svůj obor minimum 16 let, získá místo pedagoga v dětské hudební škole a jeho měsíční plat nedosahuje ani pěti tisíc rublů (necelé tři tisíce korun). Takhle to vypadá nejen na Sibiři, ale po celém Rusku. Výsledkem je začarovaný kruh: ještě nedávno prestižní profese se udržuje jen díky lidem důchodového věku; mladí pracovat za čtyři a půl tisíce nepůjdou.

Kultuře neprospívá ani dvojnásobná podřízenost: umělecké školství spadá jak pod ministerstvo kultury, tak pod ministerstvo školství. Všichni se zaklínají módním termínem inovace. Jenže co chcete modernizovat ve výuce hry na hudební nástroje? Nejlepší inovací by byly nové nástroje pro hudební školy – ty současné byly pořízeny někdy v sedmdesátých letech. A nadané dítě často netuší, jak zní kvalitní nástroj – jakživo ho totiž neslyšelo. Takže modernizujte materiální základnu, ne metodiku výuky,“ uzavřela Jekatěrina Mečetinová, členka prezidentovy Rady pro kulturu a umění.