Ohlédnutí za výstavou documenta v Kasselu

Je nepsaným zákonem, že každá documenta se musí výrazně odlišovat od té předchozí. Takto viděno jsou výstavy, zahajované v pětiletém taktu a trvající 100 dnů jakousi módní přehlídkou marnivosti jednotlivých kurátorů. Faktem je, že letošní šéfka expozice paní Christov-Bakargiev více než stovku vystavovaných prací zadala. Pověření umělci tedy vlastně vytvářeli práce na zakázku, nikoliv spontánně a volně. Výsledkem je na první pohled málo autentického a více chtěného, objednaného.

|foto: Eva Novak

Za jeden den nelze vidět vše a tak jsem se soustředila na hlavní výstavní budovy Fridericianum a Haly documenty. Navštívila jsem je v posledním týdnu trvání výstavy. A mohu prezentovat pouze střípky dojmů. První, co vidím při vstupu do Fridericiana, je obrovská prázdná místnost. Uprostřed stojí vitrínka a v ní pod sklem dopis. Kai Althoff, německý malíř a fotograf, zdůvodňuje na několika stránkách adresovaných kurátorce, proč letos nepřijal její nabídku a nezúčastnil se výstavy. Kromě dopisu vane obrovskou halou jen silný proud vzduchu. Potom už to může být jen lepší a plnější, říkám si a v další místnosti si se zájmem prohlížím expozici vědce a epigenetika Alexandra Tarakhovského. Přístroj, který produkuje vzorky lidské DNA. Je vystavena v 80 tisících zkumavkách a je jich plná místnost. Zajímavé, ale o umění nelze hovořit.

To potkávám v další místnosti – celá je věnována expozici prací Thomase Bayrleho: obraz „Letadlo“ a instalace „Carmageddon“ jsou doplněny množstvím běžících motorů. Princip rotujícího, stále se opakujícího a vracejícího, technický princip, který lze aplikovat na dnešní konzumní společnost se všemi jejími masovými atributy. To byla umělcova intence a podařilo se mu jí opravdu přesvědčivě ztvárnit. Ocenilo to i vedení expozice a udělilo mu letošní cenu Arnolda Bodeho, pojmenovanou po zakladateli documenty. Je propůjčována za mimořádné zásluhy na poli současného umění.

|foto: Eva Novak

V Halách documenty jsou bezesporu nejpůsobivější kresby Gustava Metzgera. Jeho kresby křídou, v kterých převládá černá a různé odstíny červené – budí dojem neobvyklé energie a síly, ale zároveň zranitelnosti. Jsou vystavené v zakrytých vitrínách. Návštěvníci musí každou jednotlivou kresbu „odhalit“ – nadzvednout sametovou přikrývku.

Po celodenním parkúru a shlédnutí stovek vystavovaných prací, si dovoluji bilancovat: letošní documenta splnila očekávání: opět se výrazně liší od všech předešlých. Ovšem především proto, že její velká část nemá s uměním nic společného. Ke slovu se dostávají i vědci, ekologové a ekonomové. Hlavní poslání documenty – zrcadlení stavu soudobého umění – přišlo letos velmi zkrátka.