Polský Král dramatu

Polské umělce přitom netrápí jen nedostatek financí, kvůli kterému na den uzavřeli muzea i galerie. Nakonec sám autor hry „Král dramatu“, kterou uvádí varšavské divadlo IMKA, hlady netrpí. Čtyřicetiletý Marek Modzelewski je totiž lékařem. Přestože psaní divadelních her doslova propadl, stále se drží svého původního povolání. I navzdory tomu, že jeho první divadelní hra „Korunovace“ slavila před osmi lety na prknech Národního divadla ve Varšavě velké úspěchy. A za hru „Zabij mě“ byl oceněn na festivalu nového polského dramatu v Radomi.

Nebyl důvod pochybovat, že jeho nejnovější kus „Král dramatu“ opět vyrazí dech. Nakonec, s předchozí, velmi úspěšnou „Korunovací“ má mnoho společného. Zatímco hra „Korunovace“ byla výpovědí třicetiletého Poláka, „Král dramatu“ zestárl podobně jako jeho autor. Jde o groteskní autoportrét z prostředí tvůrců, kteří sní o umění, ale Polsko, historie, politika i vkus diváků se proti nim spikli a vtahují je do bahna amatérismu. Hlavním hrdinou je čtyřicetiletý dramatik, který touží po tom, aby získal uznání jako muž i jako umělec. Jeho první kniha měla úspěch, další dvě se příliš nevydařily. A pro tu poslední zoufale hledá nápad.

Hlavního hrdinu trápí krize středního věku. A také představy, že se nenaplní jeho sny o tom, že se stane autorem své generace. I když, jaká je to vlastně generace? Na jedné straně příliš mladá na to, aby kdysi skutečně bojovala proti komunismu. A na straně druhé, zase příliš stará na to, aby mohla být doopravdy kapitalistickou. Nabízí se polské vlastenectví. Jaké ale je Polsko? Surové a provincionální. Ukazuje se, že na místo krále dramatu z něj nanejvýš může být král amatérismu, coby autor stovek dílů nekonečného seriálu.

Zkrátka, odkazů na situaci v polské kultuře je ve hře až dost. I sám autor Marek Modzelewski v rozhovoru pro list Gazeta Wyborcza přiznal, že hra v režii Łukasze Kosa je z části autobiografická. „Píši o své generaci, které strávila mládí v komunismu, ale pak byla vhozena do rodícího se kapitalismu. Generaci, které chybí mytologie a která nemá místo pro romantické hrdiny,“ vysvětluje autor.

A nejspíš se i do současné nálady v Polsku se svou divadelní hrou trefil. Portál E-teatr.pl hru přijal s nadšením. Recenze ocenila nejen výkony herců, ale zejména nebanální dialogy a choreografii, která do hry vnáší ještě více humoru. Naopak týdeník Polityka byl ve svém hodnocení přísnější. Hru ocenil jen třemi hvězdami ze šesti možných – zkrátka, jako dobrý průměr. Podle týdeníku je to hořká hra, sebeironická, která ovšem příliš mnoho neodhalí. A hlavně, zavání tak trochu amatérismem. Jako by snad autora dostihlo to, co trápí hrdinu jeho hry.