Malíř Renoir ve filmu – novinka z Cannes

Osudy rodiny malíře Augusta Renoira přitahovaly romanopisce i filmaře odedávna. A to nejen tím, že žil a maloval v době, která se z odstupu jeví i díky jeho obrazům krásná, plná barev a života, ačkoliv svět zároveň dospěl k první světové válce. Život je jako ubíhající řeka unášející člověka, jako by byl korkovou zátkou. To bylo Renoirovo krédo, s nímž zachycoval portréty či výjevy svých životních pocitů a mihotavých záchvěvů skutečnosti.

Snímek Gillese Bourdona se vrací do závěrečného období jeho života a tvorby, které nastalo s příchodem poslední modelky Catherine Hesslingové. Mladá, drzá a nespoutaná dívka vnesla do malířova smutného domu v Provence nový vzruch a rozptýlení. Renoirovi zemřela manželka – navíc jej trápily starosti o syna Jeana odvedeného na vojnu. Mimochodem ten se o něco později vrací jako válečný invalida se zraněním nohy. A do nové dívky se osudově zamiluje. Hesslingová se pak stala jeho ženou i herečkou v prvních filmových pokusech, jakým byl snímek Děvčátko se sirkami či adaptace Zolovy Nany.

V prostředí výlučných snímků i úzkostných svědectví o naší civilizaci vyzníval Bourdonův současný film jako nostalgický příběh z doby minulé. Stojí na hereckém výkonu Michela Bougueta v hlavní roli svérázného malíře rozumujícího nad světem. Zároveň poněkud klasicistní až akademickou formou evokuje prosluněný pocit existence, v níž se člověk nechává omamovat smysly, návalem vlastních emocí či třeba svěžím proudem řeky u cesty. Byť každá zdánlivě bezstarostná hra a radostná extáze z naší existence se může kdykoliv prudce zvrtnout v nečekanou tragédii. Jako když v prosluněném odpoledni náhle udeří bouřka. Vždyť odvrácenou stranou té doby byla také válka, zabíjení a šílenství.

Vznikl trochu literární film pro mainstreamového diváka a případně sváteční televizní uvedení, který je plný moudrosti i pokory. V souladu s naší dobou se zčásti mění i pohled na dílo velkého malíře či jeho syna – jako nastávajícího průkopnického filmaře francouzské kinematografie. Do popředí se dostává naopak mladá dívčí múza, která zažehne lásku obou dvou mužů – byť u každého trochu jinak. Spolu s ní mají opět chuť žít, aby mohli tvořit. Tvoří, aby dovedli o něco plněji žít.