Zfalšované obrazy – knižní pohled na německou soudní kauzu

Na podzim loňského roku stál Beltracchi a jeho žena před soudem – dosud nejaktivnější odhalený padělatel obrazů poválečné doby. O jeho odhalení jsme vás informovali v jednom z příspěvků v lednu 2011 v souvislosti se sbírkou Jäger. Manželé s italským příjmením vypadají jako sympaticky zestárlý pár hippies – oba dlouhovlasí, ležérně oblečení. Wolfgang Beltracchi je mnohostranně nadaný malíř, jeho žena pomáhala spolu s dalšími spolupachateli vytvořit věrohodné podmínky prodeje.

Byl to největší případ falšování obrazů v poválečném Německu. Beltracchi vyráběl po desítky let dokonalé kopie obrazů klasické moderny. Prozatím bylo zajištěno 80 obrazů, vzniklá škoda činí hrubým odhadem 35 miliónů, falšovatelův výdělek byl 16 milionů – hovoříme o eurech. Beltracchi samozřejmě nepřiznal, kolik jeho falzifikátů ještě visí v muzeích nebo je v soukromých sbírkách. V jednom rozhovoru s týdeníkem Der Spiegel ale podotknul, že je to zvláštní pocit, procházet muzeem a vědět, že na zdi visí obraz pod „nepravým“ jménem.

Rozsudky byly – podle názorů uveřejněných tiskem- velmi mírné: Beltracchi dostal šest let, jeho žena čtyři, ovšem v tzv. volném výkonu trestu, to v praxi znamená den trávit na svobodě a noc ve vězení. Ostatní vyvázli s pouhou podmínkou. Všichni podvedení a zesměšnění nad tím jen kroutili hlavou. Novináři Stefan Koldehoff a Tobias Timm se rozhodli tomu přijít na kloub. Hlavně je zajímalo, jak je možné, že se Beltracchimu a jeho bandě podařilo falšovat a prodávat tak dlouhou dobu. Turborproces loňského roku a následné mírné tresty byly jasným důkazem dohody mezi prokurátorem a právníky obžalovaných. Fakta, která vyšla u soudu najevo, byla vlastně pouhou špičkou ledovce.

Kolehoff a Timm zjistili, že první falzifikáty se dostaly na trh již v 80. letech. Samozřejmě hrála při prodeji důležitou roli vysoká profesionální kvalita falšovaných obrazů, ale ani to by nestačilo, kdyby byly obrazy odborně kontrolovány a zkoumány. Během jejich rešerší odhalili fakta, která byla při kolínském procesu neznámá. A nejen to, u několika obrazů se podařilo potvrdit oprávněné obavy a identifikovat je jako padělky.

Všemu by bylo možno předejít odbornou detailní chemicko-biologickou kontrolou materiálů. Nikdo si ovšem nedovolil pochybovat o posudcích kunsthistoriků, kteří prohlásili obrazy za pravé. Aukčním domům se sice občas podařilo zachytit padělky, ale ty tiše stáhly z prodeje a neinformovaly speciální oddělení kriminální policie. Zfalšované obrazy – pravé peníze je titul Kolehoffovy a Timmovy publikace, která se čte jako napínavá detektivka. Je jasné, že obchod s uměním dnes nabývá rozměrů, podobných obchodu s drogami a zbraněmi. A z toho vyplývá: Každý odhalený falzifikát je ušlý zisk. Stefan Koldehoff, Tobias Timm: Falsche Bilder – Echtes Geld. Der Fälschungscoup des Jahrhunderts – und wer alles daran verdiente. Nakladatelství Galiani 2012.