Z Ruska
Ještě jednou o prvním hraném filmu, věnovaném Vladimiru Vysockému, aneb Bublina splaskla. S ruskou poznámkou přichází Jana Klusáková.
Dlouho očekávaná premiéra ruského filmu s poněkud zvláštním názvem Vysockij. Spasibo, što živoj aneb Vysockij. Díky, jsi živ se odehrála před nabitým sálem moskevského kina prvního prosince loňského roku. Mohutná reklama lákala především na utajeného herce v titulní roli – jeho totožnost znalo asi jen pět lidí, včetně maskéra.
Dříve, než sdělím vlastní dojem z filmu, vrátím se k rozhovoru, který poskytl tisku před premiérou autor námětu, spoluscénárista a protagonistův syn Nikita Vysockij.
Z obsáhlého materiálu vybírám: „Film vychází ze skutečné události. V červenci 1979 během zájezdu do Uzbekistánu se mému otci zastavilo srdce. A před pěti lety mi producent Konstantin Ernst nabídl, abych napsal o otci scénář. K hranému filmu. Do té doby o něm vzniklo asi tři sta dokumentárních snímků, spousta televizních a rozhlasových pořadů, vyšly desítky vzpomínkových knih a tisíce interview. A tak dozrál čas natočil o Vysockém první hraný film. Nabízel jsem řadu zkušených scenáristů včetně mého bratra Arkadije, který se psaním scénářů živí. Ale Ernst trval na tom, abych to napsal já. Zřejmě tušil, že na nic jiného nemyslím, navíc jsem ředitel otcova muzea a mám na starosti jeho tvůrčí dědictví. Pustil jsem se do práce a dřel pět let nepřetržitě, žádné víkendy, žádná dovolená. Na scénáři se se mnou podíleli Anatolij Maximov, Nikolaj Popov a Konstantin Ernst.
Nejprve jsme chtěli oslovit jako režiséra někoho z vrstevníků Vladimira Vysockého, konkrétně jeho přítele Alexandra Mittu. Ale pak jsme se dohodli, že staří režiséři se nedokáží vymanit z estetiky 70. let, a náš film nesmí vyznít nostalgicky; musí být současný, adresovaný především mladé generaci. A film pro mladé bude natáčet mladý filmový štáb. Žádní debutanti, ale zkušení třicátníci: kameraman Igor Griňjakin a režisér Petr Buslov, autor mnoha úspěšných reklamních klipů.
Pokud jde o představitele hlavní role, tajíme jeho jméno a neuvádíme ho v titulkách ve jménu obrazu Vladimira Vysockého. Na tom nám záleželo nejvíc – žádný klon, žádný dvojník, ale umělecký obraz, vytvořený díky moderním technologiím. Takový, aby divák nezapochyboval ani při detailu jeho tváře. Prostě – vizualizovaný mýtus. Naše metoda je skutečně revoluční, tohle nedělal ještě nikdo a nikde. Žádná stylizace, žádná maska. Následovala podrobná a zdlouhavá kombinovaná tvůrčí činnost maskéra a počítačových mágů. Výsledek musel být takový, aby člověka, který se zblízka dívá na našeho Vysockého, vůbec nenapadlo, že vidí masku. A to se povedlo,“ soudil před premiérou filmu Vysockij. Díky, že žiješ jeho spoluscenárista Nikita Vysockij.
Co se bohužel nepovedlo, je celý film, neboli méně by bylo více. Bez větší pozornosti se teď v médiích objevilo přiznání devětatřicetiletého herce Sergeje Bezrukova, že to on představuje Vysockého. Kvalitu filmu lakonicky komentují četní respondenti na filmovém webu, když své příspěvky nazývají: Vysockij – buď rád, že ses toho nedožil.
Nejposlouchanější
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.