Objev genu bránícího tvorbě pylu u rostlin
Následující příspěvek ze světa vědy, který připravila Jana Olivová, nás zavede do světa rostlin – a to rostlin, u nichž se projevuje tzv. pylová sterilita, tedy netvoří pyl.
Na rozdíl od živočichů, kteří mají oddělené pohlaví, má mnoho rostlin květy oboupohlavní: jsou to hermafrodité, kteří mají jak pohlavní orgány samčí – tedy tyčinky, tak samičí – pestíky.U některých druhů se však objevují jedinci, kteří mají květy jak oboupohlavní, tak čistě samičí – chybí jim tyčinky, a tudíž nemohou tvořit pyl. Hovoří se o samčí sterilitě těchto rostlin. Proč tomu tak je a jaký gen je za to zodpovědný? To zkoumal u známé modelové rostlinky silenky obecné tým českých, amerických a německých vědců: A skutečně se jim podařilo najít speciální gen, který pravděpodobně vede u zmíněné luční byliny silenky k její sterilitě a může bránit tvorbě pylu. Nachází se v buňkách v útvarech zvaných mitochondrie a dostal označení bobt. Svůj objev badatelé uveřejnili v mezinárodním odborném časopise PLoS ONE.
Za českou stranu se na výzkumu podíleli vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd: doktorka Helena Štorchová, která nyní působí na Aljašské univerzitě ve Fairbanks v USA, a doktor Karel Müller. Jak uvedl v rozhovoru s Janou Olivovu, jimi nalezený gen je takzvaně chimérický, vznikl totiž spojením částí různých jiných genů.
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.