Italská opera v Polsku

Někteří kritici sice operu Senso vychvalovali, ale například týdeník Polityka si postěžoval, že není zapotřebí, aby Polsko spolupracovalo se zahraničními scénami druhé kategorie. V listu Gazeta Wyborcza dokonce zaznělo, že tato opera je velký omyl. Takovou reakci však zřejmě nikdo z varšavské scény nečekal. Operu připravovala v koprodukci s divadly v Boloni a v Palermu, kde toto dílo sklízelo úspěch. Jak u publika, tak i u kritiků.

A právě na žádost palermského Teatro Massimo, které operu uvedlo zhruba před rokem, byla napsána. Osloven byl známý současný skladatel Marco Tutino, který se pro ni inspiroval zhruba 150 let starým románem Camilla Boita. Mimo jiné, tento milostný příběh italské hraběnky a rakouského důstojníka, odehrávající se v Benátkách, před více než půl stoletím natočil italský režisér Luchino Visconti. Snímek v českém překladu nesl název Vášeň.

„Tato opera mě na jedné straně nutila uvažovat o historii sjednocení Itálie a na straně druhé o hudbě 19. století. Při psaní jsem se musel konfrontovat se stylem a díly Giuseppe Verdiho,“ uvedl na tiskové konferenci ve Varšavě 58letý skladatel Marco Tutino.

Z opery Senso |foto: Opera Narodowa

Ředitel polské Národní opery Waldemar Dąbrowski k tomu podle Polské tiskové kanceláře dodal: „Uvedením tohoto díla chceme představit současnou italskou operu. Její krásu a odkaz k tradici.“ Ke spolupráci vedle dvou italských sólistů přizval argentinského režiséra Huga de Anu, který již dvacet let spolupracuje s nejvýznamnějšími italskými scénami – dokonce i slavnou milánskou La Scala. A také německého dirigenta Gerda Schallera.

Ačkoli mělo jít o operu, která posouvá hranice – a nejen v přeneseném slova smyslu – polští kritici zareagovali rozpačitě. Například týdeník Polityka v recenzi napsal, že hudba sice navazuje na italskou operní klasiku, ale v porovnání s ní je bezbarvá a neatraktivní. Vizuálně je opera hezká, ale to jí podle týdeníku příliš nepomáhá.

Deník Gazeta Wyborza se pozastavoval už nad plakátem, který na operu lákal. Jsou na něm vyobrazeny rudě nalíčené rty, což slibovalo silné vzrušení. Místo toho se však lidem dostane levné erotiky, konstatoval list. Opera podle Gazety Wyborczy zklamala jak hudebně, tak i inscenačně. Jde o provinční italskou operu bez fantazie a představivosti. Podle listu měla Národní opera místo Sensa nasadit raději některé z Verdiho děl.

Nicméně ne všichni kritici byli tak přísní. Naopak server Wiadomości.24 doslova lákal na návštěvu Sensa. Podle něj je dílo příjemným překvapením, které osloví i ty, kdo dosud neměli šanci operu si oblíbit. Vyzdvihoval zejména nádherné kostýmy, dekorace i imponující scény. Podle něj je dílo moderní, ale zároveň příjemně zakomponované do stylu 19. století.

Nad rozporuplnými reakcemi polských kritiků se pozastavoval server e-teatr.pl. Na jedné straně připomenul, že v Evropě je tradice opery spojená právě s 19. stoletím. Tedy plná patosu. Podle něj si polští kritici myslí, že by se nemělo k opeře přistupovat s tak velkou úctou k tradici – jako by se snad Italové měli za své opery stydět. Zkrátka, každý národ v Evropě má zjevně zcela odlišný vztah k umění.