Komedie omylů v přenosu NT Live z Londýna

Režisér Dominic Cooke, spojený jako umělecký šéf s Royal Court Theatre, v debutu na prknech Národního divadla vytvořil vizi současné multikulturní metropole, v níž cizince, neznalého místních poměrů, nic dobrého nečeká. Může být zaměněn s kýmkoliv, a patřičně to za něj odnést. Nic příliš dobrého však nečeká ani ty, kteří tu žijí, ale ti už aspoň vědí, jak to chodí.

A tak se na otočné scéně motáme symbolicky v jakémsi začarovaném kruhu, s vybydlenými domy, pavlačemi, ponurými dvorky, plácky a spoře osvětlenou hospodou (scéna Bunny Christie), občas tudy prohučí sanitka, policajti nebo gangsteři, a objeví se i vrtulník. Lidé, kteří tu žijí, berou tohle prostředí tak trochu jako permanentní divadlo, v němž je možno si vybrat, zda budeš hercem či divákem. Takže každá hádavá scéna má množství kibiců (jedna z nejkomičtějších scén tohoto typu se odehrává v hospodě, kde Adriana honí domnělého manžela kolem kulečníkového stolu, další na ulici, kde se čumilové baví sledováním zatýkání či chytáním údajných bláznů). Ani na chvíli tu není ticho, neboť přirozenou ilustrací zdejšího života je nekonečná produkce balkánských muzikantů.

Cooke si dal práci s výběrem obsazení, do rolí identických dvojčat Antifolů a Dromiů obsadil herce, kteří jsou opravdu na první pohled nerozeznatelní. Jakkoli černošští herci jsou už dlouho přirozenou součástí britského divadla, myslím, že v tomto případě chtěl režisér – alespoň v druhém plánu – upozornit na to, jak obtížné je pro nás rozeznat jednotlivce jiné rasy, a jak snadno podlehneme předsudkům.

Vybíráme-li mezi Chrisem Jarmanem a Lenny Henrym, kteří ztvárňují bratry Antifoly, více pozornosti patrně získá Henry jako lehce pobavený a později bojově naladěný Antifolus Syrakuský, stejně jako vítězí temperamentem jeho sluha a druh Dromio syrakuský (Lucian Msamati) nad usedlejším Dromiem efeským (Daniel Poyser).

Jejich protihráčkami jsou blonďaté sestry Adriana (Claudia Blakleyová) a Luciana (Michelle Terryová), perfektně charakterizující honoraci z předměstí, s prohnanou, žensky zkušenou Adrianou Blakleyové a razantnější Terryovou v roli feministicky laděné, ale poněkud naivní dosud neprovdané Luciany.

Dobře vybrány byly i typy epizodních postav obchodníků různých národností, mísící nejrůznější přízvuky a nářečí tohoto novodobého Babylónu. Spojení Shakespearova jazyka se svéráznou výslovností je pro většinu ne-Angličanů značným oříškem (díky tedy za doprovodný překlad Jiřího Joska!).

Inscenace vedle kultivovaného komediantství nabízí výrazný společensko-politický akcent, dotýkající se problémů a pastí multikulturního soužití, což je dnes jistě jeden z nejvýraznějších rysů všech evropských velkoměst. Z hlediska divadelního je to kousek udělaný zábavně a vynalézavě, ale mezi shakespearovskými inscenacemi, které se až dosud představily v rámci NT Live, přece jen zůstala Komedie omylů trochu pozadu.