5 týdnů před udílením Německé knižní ceny zredukovala porota longlist na shortlist
Z původních dvaceti spisovatelů na širším soupisu, se jich šest umístilo na seznamu užším. Kdo z nich má největší šanci získat Německou knižní cenu?
Samozřejmě nemohou být všichni spokojení. To je problém výběrů, které dělají jiní a ne my sami. Vždy někdo chybí, vždy je někdo navíc. I letos tomu není jinak. Už v longlistu jsem několik autorů postrádala a i z těch pár, kteří v něm byli zastoupeni, se teď moji favorité vytratili.
Německá knižní cena je udílena vždy v předvečer zahájení Frankfurtského knižního veletrhu. Letos to bude 17. října.
Jak tedy vypadá letošních šest kandidátů a jejich romány a kdo z nich má objektivně viděno největší šanci? V užším výběru jsou dva Rakušani, jedna žena a dva tituly, které vlastně nejsou romány. Je v něm jeden spisovatel-nestor a jeden debutant. Tematicky jsou vybrané knihy opravdu pestré. Vedle prozaických miniatur z prostředí lidí a jejich psů, cestovní novely a vesnického románu, vévodí seznamu próza z prostředí chuligánů, osobní zpověď maniodepresivního pacienta a nechybí ani již tradiční vzpomínky na dětství v někdejším NDR.
Rakušanka Eva Schmidtová, je jedinou autorkou shortistu. Její titul Dlouhý rok (Ein langes Jahr) je vlastně řetězcem povídek ze sousedství. Přes psy poznáváme lidi, ať chceme nebo nechceme, píše Schmidtová ve svých něžně fatalistických příbězích, na které si čtenáři museli počkat téměř dvacet let. Její předchozí román vyšel v roce 1997.
Název Cizí duše, tmavý les zní archaicky, i styl teprve 33letého autora tomu odpovídá. Reinhard Kaiser-Mühlecker je oním druhým Rakušanem užšího výběru. Vypadá jako filozof Wittgenstein zamlada a píše podobně jako Handke. Tématem jeho románů je vztah člověka k přírodě, který není už dávno idylický. Hrdiny jeho aktuálního vesnického dramatu sužuje vina a neúspěchy, jejich vesnická idyla je porézní.
Čtěte také: Patos, který se ukáže být silným příběhem
V posledních letech se stalo tradicí, vybrat alespoň jeden titul s tématikou dětství, prožitého ve východní části Německa před jeho sjednocením. Románů s tímto námětem je nespočet, a jeden se ocitl i letos v užším výběru. Skica jednoho léta (Skizze eines Sommers) autora André Kubiczeka patří do kategorie vzpomínkové literatury na dětství a připomíná bestseller Čik (Tschik) Wolfganga Herrndorfa.
A nakonec jsem si nechala případné vážné kandidáty. Patří k nim především románový debut Philippa Winklera Hool. Tento s velkou pravděpodobností autobiografický román z prostředí chuligánů v Hannoveru je plný krve, násilí, špíny a je vysoce autentický. Dalším kandidátem na knižní cenu je zaručeně autobiografický text Svět v zádech (Die Welt im Rücken) Thomase Melleho. Je vlastně deníkem maniodepresivního autora. Otevřená a nekompromisní zpověď vysoce talentovaného Melleho zůstane velkou literaturou s cenami i bez nich. Třetím pravděpodobným laureátem je novela Příběh (Widerfahrnis) frankfurtského autora Bodo Kirchhoffa.
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?