Když dva dny před smrtí člověk podepisuje petici a ještě se omlouvá, že nemůže udělat víc…

Dosud působí jako neoficiální divadlo, jehož představení se konají na tajných místech po celém Minsku. Před pěti lety museli být zakládající členové BFT - manželé Natália Kaljadová a Nikolaj Chalezin a režisér Vladimír Štěrbaň - tajně odvezeni do exilu, protože jim hrozilo zatčení. Od té doby žijí ve Velké Británii. Do Prahy přijelo Běloruské svobodné divadlo s inscenací Čas žen.

Jak Marině Feltlové řekl v rozhovoru autor a režisér hry Nikolaj Chalezin, téma inscenace souvisí s pohnutými osudy disidentů, k nimž patří i členové BFT: „O silvestrovské noci na rok 2011 nás se ženou tajně odvezli z Běloruska. Půl roku jsme se protloukali různě po světě, až jsme zakotvili ve Velké Británii. Zbytek souboru zůstal v Minsku. Hrozilo nám zatčení. Mimochodem, inscenace Čas žen, kterou jsme přivezli do Prahy, vypráví o této době, kdy se ve vězení KGB ocitli všichni naši přátelé a mezi nimi byly i tři dívky. Právě o těchto třech ženách a jejich osudu je naše hra. Nám se jako zázrakem podařilo uniknout, ale naši přátelé si odseděli různě dlouhé tresty, od půl roku do pěti let. My jsme se tomu naštěstí vyhnuli.“

Čas žen (rež. Nikolaj Chalezin) |foto: Národní divadlo

Čtěte také: Je nemožné je chytit, mají zázračnou a kouzelnou moc, schopnost navštívit každého z nás. Sny…

Jak Nikolaj Chalezin dodává, inscenace Čas žen vznikla mimo jiné díky rozhovorům, které vedl s Václavem Havlem: „On nám říkal, že se nesmíme schovávat. Že máme mluvit, setkávat se a stýkat veřejně. Protože nemáme co skrývat. ´Jestli vás zavřou nebo nezavřou, to je otázka moci, ale vy nejste ničím vinni, proto musíte dělat vše veřejně,´ říkal mi. Mluvili jsme spolu o ilegální činnosti, o tom, jak hrát představení, aby divadlo nezaniklo. V jednom svém dopise se nám zmínil o Kohoutově inscenaci Play Macbeth, v které hrála Vlasta Chramostová s Pavlem Landovským po pražských bytech. Když jsem připravoval inscenaci Čas žen, řekl jsem si, že se bude hrát jenom po bytech. Proto jsme teď v trochu zvláštní situaci, protože hrajeme na Nové scéně Národního divadla. Ale ve skutečnosti jde o bytové divadlo, které je poctou všem divadlům, která nejen v Česku, ale i v jiných zemích, musela hrát ilegálně po bytech. O tom je naše představení.“

Václav Havel podepsal petici dva dny před smrtíHrdinkami Času žen jsou tři běloruské novinářky a spisovatelky, které se ocitly za mřížemi kvůli kritice Lukašenkova režimu. Ve hře hraje důležitou roli dopis od Václava Havla, který se najede u jedné z vězněných disidentek. Podle Nikolaje Chalezina je hra inspirována nejenom Havlovými slovy, ale zejména jeho silným morálním kreditem: „Stala se taková věc, která nás provází už pět let a pokaždé, když o ní mluvím, mám slzy v očích. Když jsme v roce 2011 šířili petici za propuštění politických vězňů a umělců, obrátili jsme se na řadu významných osobností, včetně Václava Havla. Napsali jsme mu, že bychom byli moc rádi, kdyby ji podepsal. Hned nám odpověděl, že to je bohužel jediné, co v tuto chvíli pro nás může udělat, podepsat naši petici.

Festival Pražské křižovatky |foto: Festival Pražské křižovatky

Že nic víc teď nedokáže udělat. A dva dny nato umřel. Strašně nás to vzalo. Když dva dny před smrtí člověk podepisuje petici a ještě se omlouvá, že nemůže udělat víc... Myslím, že hodnotu tohoto člověka nedokážeme asi nikdy dostatečně ocenit. Je to celosvětová morální autorita. Takových lidí není, ani co by na prstech jedné ruky spočítal. Pro mě, pro mou rodinu i soubor je to člověk, kterému vděčíme za to, že naše divadlo vzniklo, za to, že vůbec jsme.“