Gregory Porter: Take me to the Alley
„Bořím hranice mezi soulem, blues a jazzem a to myslím lidi do mé hudby vtahuje,“ říká americký jazz-soulový zpěvák, skladatel a básník Gregory Porter, který vydal začátkem května nové, v pořadí čtvrté album. Velkou část repertoáru tvoří jeho autorské písně, které představil během svého jarního koncertu v rámci Jazz Festu Brno.
Zajímavostí je, že se na albu podílel také český varhaník Ondřej Pivec. Dále to byli hudebníci, se kterými zpěvák spolupracuje již delší dobu: klavírista Chip Crawford, basista Aaron James, bubeník Emanuel Harrold a altsaxofonista Yosuke Sato.
„Jakákoli hudba, ve které lze najít autentické vyjádření svobody, je pro mne důležitá,“ říká americký zpěvák a skladatel Gregory Porter. Za důležitý zdroj inspirace považuje duchovní hudbu, především černošské gospely, ke kterým jej přivedla jeho matka. Mezi své hudební vzory řadí například zpěváka Nata King Colea, ke kterému má hluboký vztah již od dětství. Ve svém vokálním projevu tíhne také spíše k sametovému, jemnějšímu výrazu, nicméně dokáže být i velice energický a průrazný. Své debutové album vydal sice až ve čtyřiceti letech, o to dramatičtější byl ale vzestup jeho popularity. Každé jeho album mu vyneslo nominaci na cenu Grammy. První dvě alba – Water a Be Good získala pouze nominaci, a za třetí nahrávku Liquid Spirit si již Grammy odnesl.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Don't Lose Your Steam, Take Me To The Alley, Consequence of Love, More Than A Woman.
Nejposlouchanější
-
Máj. Geniální báseň Karla Hynka Máchy v jedinečném přednesu Rudolfa Hrušínského
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
-
S.d.Ch.: Můj vůz je před vraty. Hra o minulosti inspirovaná tragickým osudem prezidenta Háchy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
