Ukřižovaný Kristus a kyvadlo doby, Věra a Vladimír Janouškovi v Museu Kampa

Oba autoři se narodili v roce 1922, po 2. světové válce studovali sochařství na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Wagnera a oba byli také členy skupiny UB12, která se roce 1961 odtrhla od Umělecké besedy. V Museu Kampa můžeme vidět vedle koláží Věry Janouškové (1922-2010) a jejích Andělíčků i tři podoby Ukřižovaného Krista. Dílo Vladimíra Janouška (1922-1986) je zastoupeno Velkým kyvadlem ze svařovaných kovových plátů, na kterém pracoval od počátku osmdesátých let a které pro nemoc nedokončil. Sochu nedávno získalo do svých sbírek právě Museum Kampa.

Drátěné konstrukce, smaltované hrnce a svařované figury „… byly to postavy obklopené drátěnou konstrukcí, jež vyznačovala jejich nejbližší životní prostor. Byla však příliš těsná na to, aby se mohlo říci, že je jim zárukou spokojenosti a klidu. Působila spíše jako klec podněcující své zajatce ke snaze o únik, a zvyšující tedy naopak napětí“, píše Jaromír Zemina o díle Vladimíra Janouška. A Marcel Fišer o stylu Věry Janouškové napsal, že jde o: „spojení groteskního a hieratického principu, autorka kombinuje nejrůznější materiály a technické postupy, jako je kresba tuší, frotáž, propalování, trhaný a muchlaný papír.“

Vladimír Janoušek: Postava s míčem (1984), variabilní plastika, dřevo, plech, šrouby, matice, výška 67 cm |foto: Nadace Věry a Vladimíra Janouškových, CC BY-SA 3.0

Na otázku, jaké místo zaujímali manželé Janouškovi a jejich dílo v české výtvarné kultuře, odpovídá historik umění Jiří Šetlík: „Oba dva hrají jednu z vůdčích rolí v českém sochařství druhé poloviny minulého století. I když každý byl osobitý ve volbě svých výrazových prostředků a Věra Janooušková pracovala instinktivně podle svých pocitů, zatímco Vladimír Janoušek byl spíš filozof reagující na výkyvy doby, ve které žil.“