Škrábance na fotkách? Umělecké dílo!

Už třicet let experimentuje s dědictvím klasických uměleckých disciplín. Vystavoval v prestižních galeriích mnoha zemí světa a v roce jeho sedmdesátin mu vychází už třetí česká monografie. Vladimír Židlický je absolventem katedry fotografie FAMU. Začínal jako abstraktní malíř a své fotografické figurální vize nadále staví na základech klasických výtvarných disciplín

Už v útlém dětství to bylo podle Židlického především malování: „Od osmi, devíti let jsem se až maniakálně zabýval malbou a kresbou. Byla to pro mě součást existence, kreslil jsem během vyučování i mimo k tomu určený předmět. A v malbě i dál pokračuji, ale tyto kusy jsou právě na výstavě v Pekingu a nepodařilo se nám je transportovat.“

Experimenty s kresbou světlem v poli záběru, s narušováním emulze negativu a s tónováním vzdalují exponáty popisnosti běžné v žánru aktu. „Zásahy do mého obrazy jsou šrafury, škrábance, malba. Jde o jistý způsob komunikace – mé s obrazem nebo přeneseně i s figurou,“ vysvětluje fotograf, jehož současná výstava obrací pozornost i k historickým technikám fotografie jako takové. Přes veškeré tvůrčí inovace zůstává autor věrný prolínání struktur a sugestivity naturalistického média.

Vladimír Židlický se i při pojmenovávání snímků řídí svým hlavním mottem: „Svět je jedno velké divadlo, ve kterém každý z nás hraje nějakou roli – tu jsme skvělí, tu jsme trapní. Figury mých obrazů jsou proto velmi často označeny jako premiéra, dramatická scéna, jeviště apod.“