Jiří Matějů vsází na obrazy mezi plátnem a divákem

Vztah barvy a světla patří k hlavním problémům, které ve svých geometrizujících obrazech řeší malíř Jiří Matějů. Rodák ze Šternberka na Moravě studoval na počátku osmdesátých let na Českém vysokém učení technickém, potom v letech 1988 až 1994 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Bedřicha Dlouhého. Na Akademii také působil dva roky jako odborný asistent. S umělcovými obrazy se můžeme setkat na výstavě s názvem „SkyBlue“ v Galerii Petr Novotný v pražských Holešovicích.

„Snažím se omezovat narativní tradici v umění, akcentuji fenomenologii barev – čistý vizuální projev,“ říká Jiří Matějů, který se snaží obraz oprostit od zobrazování, od reprezentace. „Pro mě je obraz sám o sobě ryzí skutečnost, která by měla lidem ukazovat, co ve světě je, než o něm vyprávět.“

Některé obrazy jsou velmi jemné, až neviditelné

Jiří Matějů, Probouzení, 2011, pigmenty a kombinovaná technika na plátně, 100 x 140 cm |foto: Prinz Prager Gallery

„Horizontály jsem použil pro účely této výstavě, jinak používám i vertikály. Devadesát procent přírody je ale tvořeno horizontálami, které se v lidském pohledu zakrucují, pracují v časoprostoru. Použít tuto tektoniku v obraze je ale vzhledem ke skutečnosti ze světa nejbližší, nejpřirozenější pocit,“ popisuje tvorbu Jiří Matějů.

„Jde mi o to, že barvy na obrazy implikují barvy třetí, které jsou mezi obrazem a divákem. Obraz, který přichází k divákovi, je mezi plátnem a divákem. Výsledky se rodí těžce. Mám deníky, poznámky, jsou to nápady s barvami. Už jsem s nimi tak sžitý, že při usínání si představuji obrazy.“