Dialogy profesorky Adély Matasové a jejích studentů 1990–2014

Adéla Matasová se od konce 60. let do 80. let minulého století pohybovala v šedé zóně českého neoficiálního umění. Po roce 1989 ji změna politické i sociální situace umožnila nastoupit na VŠUP v Praze jako vedoucí ateliéru Prostorové tvorby a alternativních technik, později Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby, který byl jedním z prvních ateliérů volné tvorby na VŠUP.

„To důležité, co se stalo, když jsem učila na UMPRUM, byl vznik multimédií. To byla věc, která se těžce probouzela k životu. Dnes už si nikdo neumí představit, jak bylo těžké tato média zavádět na umělecké školy. S mladými lidmi na škole jsem se naučila neuvěřitelnou spoustu věcí, které bych se sama jako volná umělkyně nikdy nenaučila,“ říká Adéla Matasová.

Každá generace studentů je jiná, ta současná se vrací k řemeslu

„Je zázračné, když tak dlouho učíte, vidět, jak se studenti proměňují,“ přiznává Adéla Matasová, která vystavuje práce studentů z období dvou dekád. „Ti, kteří se mnou začínali, se věnují scénografii nebo jiným oborům. Pozdější generace nasály média jiným způsobem a digitalizací se hluboce zabývají. Dnes je možná zase ,předigitalizováno‘, nejmladší generace postrádá řemeslnou zručnost.“

Koncepci výstavního projektu zaměřila Adéla Matasová na vývoj intermédií a médií vůbec. Výstava představí díla jejích studentů – dnes už etablovaných uměleckých osobností i práce mladé nastupující generace, která přichází na scénu s generačně odlišným pohledem a především konceptuální i postkonceptuální tendencí a schopností využívat ve své tvorbě kromě klasických médií a materiálů i nové formy.