Rozkrojené jablko na Johnově obraze se nerozkrojilo samo, říká kurátor o výstavě v Muzeu Kampa

Hned dvě výstavy najednou otevřelo včera v podvečer pražské Muzeum Kampa Nadace Jana a Medy Mládkových. Ta první „Josef Lada: Co přináší zima“, otevřená v Konírně Sovových mlýnů, je určena hlavně dětem a atmosféře českých Vánoc a zimních radovánek. Ta druhá, v hlavní budově Muzea Kampa, byla připravena u příležitosti 90. výročí narození malíře a grafika Jiřího Johna, který v době po druhé světové válce navázal na tvorbu meziválečných avantgard a patří k výrazným osobnostem českého umění šedesátých a počátku 70. let.

Největším dílem Jiřího Johna byl možná on sám

Jiří John se narodil v roce 1923 v Třešti na Českomoravské vysočině, po válce studoval v atelieru Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, spolu s Václavem Boštíkem, Adrienou Šimotovou, Stanislavem Kolíbalem, Alenou Kučerovou a dalšími členy skupiny UB 12 pedagogicky působil na Akademii výtvarných umění v Praze. V námětové rovině u něj převážil duchovní zájem o krajinu a přírodu – častým námětem jsou krajiny se vzdáleným obzorem, ale i jakési geologické vrstvy se skrytými semeny či krystaly, kapky vody, listy a stébla trav, v malbě kromě krajin i interiéry a zátiší. Jiří John zemřel po těžké nemoci 22. června 1972.

„Největším dílem Jiřího Johna byl možná on sám,“ myslí si kurátor výstavy Pavel Brunclík, „nechci tím nijak zmenšovat jeho uměleckou práci a výtvarnou tvorbu. Tím, kým byl, se stal prostřednictvím svého umění. Prostřednictvím své tvorby se obracel k lidem s tím, co říct chtěl. Jak říká Johnova žena, Adriena Šimotová, byl trochu podobný zen-buddhistickému mnichovi. Tvorba pro něj byla něčím, co se možná velmi podobá každodennímu duchovnímu cvičení a meditaci, kterou celoživotně udržoval.“