Taras Kuščynskij měl talent dělat z žen ikonu

Vysloví-li se jméno fotografa Tarase Kuščynského, vytanou v mysli starší generace jeho jemně erotické, trochu stydlivé akty, figury a portréty něžných, ještě nezralých dívek a krásných oduševnělých žen, fotografované často v přírodě, mezi kapradinami či kořeny a větvemi stromů. S proslulými, ale i s neznámými a dosud nevystavovanými fotografiemi Tarase Kuščynského, se můžeme až do 11. listopadu setkat na výstavě otevřené v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice v Praze.

Byla to muzejní práce

Podle Pavla Vančáta, kurátora výstavy, se z díla se podařilo vydestilovat expozici, která ukazuje, že Taras Kuščynskij není autor tří fotografií: „Cílevědomě pracuje s několika dívkami a ženami, výsledkem je specifický soubor, který odpovídá naturelu vzájemného vztahu i ženy samotné. Pro mě osobně to byla zajímavá práce, protože jsem měl možnost proniknout hluboko do rodinného archivu. Pracovali jsme s původními zvětšeninami, práce na výstavě měla až muzejní parametry.“

Taras Kuščynskyj se narodil v roce 1932 na Podkarpatské Rusi. Vystudoval architekturu a už v padesátých letech se začal věnovat fotografii. Ústředním tématem jeho tvorby se stala žena, chápaná jako fantom, ale i součást přírody, žena jako otázka, která odráží a problematizuje mužskou existenci. Vedle fotografií žen vznikaly i portréty herců a umělců, ale i inovativní reklamní a užitá tvorba. Taras Kuščynskyj zemřel předčasně v roce 1983.

Manželku nefotil, ale nevadilo jí to

„Taras Kuščynskyj měl talent dělat z žen ikonu, obraz, který bezprostředně a automaticky funguje, jsou na první pohled okouzlující,“ říká kurátor Pavel Vančát, „všichni jsme těmito pohledy byli bičovaní, šlehaní tři, čtyři generace nazpátek z různých časopisů a plakátů. Zajímalo mě, jak hypnotická kvalita fotografií funguje dnes.“ A co na to říká umělcova žena Alena Kuščynská, která pečuje o fotografovu pozůstalost? „Já nic, neměla jsem v sobě dost exhibicionistmu. Mě to bavilo sledovat, byla jsem zvědavá na výsledek. První bylo jeho spolužačky z architektury. On sám nikdy nikoho neoslovil, dívky mu přiváděli kamarádi a říkali ‚Vyfoť ji‘.“