Existenciální kresby malíře Aléna Diviše v Millenniu

Alén Diviš dlouho zůstával českému publiku téměř neznámý. V letech 1918–19 studoval malířskou školu Josefa Boháče na Malé Straně a v letech 1919–20 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Emanuela Dítěte.

V roce 1926 odjel do Paříže, kde se seznámil s Danielem-Henry Kahnweilerem a kde se stýkal s Bohuslavem Martinů, Josefem Šímou, Františkem Tichým, Toyen a Janem Zrzavým.

V září 1939 byl Diviš ve Francii zatčen jako „tajný sovětský agent“ a uvězněn v pařížské věznici Santé, kde strávil pět krušných měsíců. Po propuštění byl internován v několika sběrných táborech ve Francii a v červnu 1940 byl s dalšími československými vězni převezen do Maroka, kde v koncentračním táboře Sidi el Ayachi onemocněl cholerou.

Po strastiplném putování přes Martinique přistál 29. května 1941 v New Yorku, kde žil ze skromné podpory československého konzulátu. Do Prahy se vrátil až v roce 1947. Zemřel téměř zapomenutý v roce 1956.

Na to, jak se výstava Divišových kreseb ocitla v Galerii Millennium, se Karel zeptal nejdříve jejího kurátora Adama Hoffmeistera.