Nezažil válečné tažení a nebyl celníkem, ale jeho malířské umění je stále kouzelné a originální

Výstava představuje bohatou škálu Rousseauovy tvorby počínaje prvními pokusy, přes portréty, krajiny, zátiší až k slavným malířovým exotickým džunglím. Celníkovy obrazy zde vedou dialog s díly dalších umělců - s Pablem Picassem, Fridou Kahlo, Paulem Signacem, Maxem Ernstem či Josefem Čapkem, Adolfem Hoffmeisterem nebo Františkem Muzikou. Básník Guillaume Apollinaire o podivínském malíři Rousseauovi v roce 1914, čtyři roky po malířově smrti napsal: „Tento Bretonec a starousedlík pařížských předměstí je nesporně nejoriginálnější, nejodvážnější a nejkouzelnější malíř exotických motivů.“

Henri Rousseau, Já, portrét-krajina, 1889–1890 |foto: Národní galerie v Praze

Národní galerie v Praze představí Henriho Rousseaua na podzim roku 2016 po skončení výstavy v Musée d’Orsay. Výběr z pařížské expozice bude doplněn o díla českých umělců jako jsou Otto Gutfreund, Jan Zrzavý nebo Toyen, která přiblíží působení malíře na domácí prostředí. Na výstavu budou zapůjčena díla z řady prestižních domácích a zahraničních institucí i soukromých sbírek.

Jak se výstava vyrovnala s mýty a legendami, které postavu Celníka Rousseaua už více než století doprovázejí, objasňuje její kurátorka Kristýna Brožová: „Naše výstava rozbíjí hned několik mýtů. První je, že umělec byl samouk neboli autodidakt, nebo dokonce diletant. Není to úplně pravda, on prošel určitým školením u akademických malířů, díky čemuž také mohl získat kartičku kopisty do pařížských muzeí. Další z mýtů je samozřejmě ten o jeho vojenské kariéře. Rousseau sice v armádě byl, ale nezúčastnil se mexického tažení, takže inspiraci pro své džungle musel získávat z jiných zdrojů než z Mexika. Také se neúčastnil žádných větších bojů. Podle jedné legendy totiž měl zachránit celé město a bohužel to také není pravda. Poslední legenda, kterou je nutné vyvrátit: celník Rousseau nebyl celníkem, ale úředníkem potravní daně.“

Henri Rousseau chtěl samozřejmě vystavovat své obrazy na veřejnostiVeřejná prezentace byla v době malířova působení možná prostřednictvím Salonů, každoročních výstav: „Rousseaua ale na oficiální Salon nechtěli přijmout, tak se rozhodl, že bude vystavovat na Salonu nezávislých, který si založili sami umělci s rozhodnutím, že to bude akce bez poroty a bez cen a že tam budou moci vystavit obrazy, které sami uznají za vhodné,“ říká Kristýna Brožová. K vlivu dalších umělců, jako byl Pablo Picasso či Apollinaire, a k jejich podpoře umění Henriho Rousseaua doplňuje: „Oba tito umělci se o něm zmiňovali mezi svými přáteli a díky tomu Rousseau získal i některé sběratele, kteří ho začali obdivovat a začali od něj zakupovat díla. Jedním z těch sběratelů byl Wilhelm Uhde, který mu dokonce uspořádal v roce 1908, tedy ještě za jeho života, výstavu. Bohužel ale zapomněl na pozvánky uvést adresu, takže nakonec asi tu výstavu příliš mnoho lidí nevidělo.“

Výstava putovala z Benátek do Paříže a nyní je v PrazeKoncepci pražské výstavy přibližuje Kristýna Brožová srovnáním s předchozími expozicemi: „V Benátkách byla výstava pojatá takovým hodně širokým kontextem, až k renesančním umělcům i k různým anonymům. Pařížská výstava potom tu koncepci trošku utřídila a vybrala ta nejkvalitnější díla. My jsme z pařížské verze výstavy samozřejmě převzali určitou část. Oproti tomu italskému kontextu jsme se snažili více doplnit souvislosti české.“

Henri Rousseau, Válka (Jízda sváru), ca 1894 |foto: Musée d’Orsay

Vzhledem k Rousseauovým uměleckým současníkům představuje expozice ty francouzské, ale zároveň akcentuje české umělce navazující na jeho tvorbu ve 20. letech, kdy byl Rousseau velmi populární právě v českém prostředí. Především to byla skupina Devětsil a umělci s ní spojení, například Toyen nebo Jindřich Štyrský. Ale také na něj reagoval kupříkladu Adolf Hoffmeister. A Josef Čapek o něm vícekrát psalo, zmínil se o něm i ve své knize Nejskromnější umění.“ Pro představu množství dalších umělců ovlivněných Celníkovou tvorbou lze uvést, že na výstavě v Paláci Kinských je k vidění celkem 60 uměleckých děl, z toho 24 děl pochází od Henriho Rousseaua.