Pro Tomáše Morkese „fotografie je hlavně o dobrém světle a kompozici“
Zelené horské louky, zasněžené vrcholky hor s cáry mraků. To jsou nejčastější náměty barevných snímků fotografa Tomáše Morkese. Své fotografie představuje v Nikon Photo Gallery v ulici Újezd na Malé Straně v Praze pod názvem Světlo v krajině. Prohlédnout si je tam můžete až do 4. září.
Kdysi začínal Tomáš Morkes fotografovat černobílé snímky staré Prahy, kterou poznával díky svému dědečkovi, od něhož dostal i svůj první fotoaparát. V posledních letech fotografuje ale hlavně krajinu: „Nejraději fotím v Dolomitech, což má svoje kouzlo v každou roční dobu,“ říká umělec, který se autem vydává na místa svých záběrů: „Čeká se na ranní světlo a ideální je, když je v krajině mlha, protože já zastávám názor, že nejlepší fotky vznikají s dobrým světlem a s dobrou kompozicí. Samozřejmě i následná úprava v počítači je důležitá, ale není to úplně to zásadní.
Fotograf východů a západů slunce„Přes poledne se v podstatě fotit nedá, protože ta krajina je taková moc studená, modrá a snímky pak nejsou podařené,“ sděluje Tomáš Morkes. K jeho oblíbeným patří i zimní záběry a zasněžené vrcholky Krušnohoří nejraději pořizuje na černobílé snímky. Tuto barevnou kompozici ostatně umělec rád využívá navzdory tomu, že většinově bývají oblíbené spíš snímky barevné: „Pro mne je černobílá fotografie záležitost srdeční záležitost a speciálně na čtvercový formát, protože dříve, před 15 lety jsem fotil na střední formát a od té doby je můj nejoblíbenější. Černobílá fotografie je pro mne odreagování se od barvy a každopádně mne to nejvíc naplňuje.“
Nejposlouchanější
-
Když máma spala. Strhující autobiografický deník patnáctileté Beatrice Landovské
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Josef Uher: Albína. O křehkém přechodu mezi dětstvím a dospíváním na venkově počátku 20. století







