„Kdyby to nebylo dokonalé, tak by to nefungovalo,“ říká Richard Kočí o svém Víření prachu

Richard Kočí odešel v roce 1967 z Československa. Nejprve do Spojených států, kde studoval umění na North State Texas State University a později do Španělska. V Madridu se věnoval studiu sochařství a grafiky. V expozici Víení prachu obsahující sochy i kolekci obrazů, zaujmou zejména autorovy nejnovější hravé plastiky v dokonalém černobílém a šedém provedení, z nichž některé bychom mohli považovat za průmyslově vyráběné designérské artefakty, zatímco jiné, zavěšené na stěnách, připomínají svou zvlněnou profilací polštáře nebo záhadné mořské tvory.

Vývojová cesta umělce od akademismu k hravé barevnostiBěhem necelého půlstoletí své tvorby, se umělecký projev autora narozeného roku 1954 výrazně proměnil. Jeho první období charakterizuje akademická, klasická socha. Její ráz se postupně vyvíjel k výraznější stylizaci, aby postupem času figurální vlivy ustoupily rozvolněnosti reprezentované tehdy abstrakcí. Po svém návratu do Čech začal Richard Kočí tvořit monumentální sochy ze dřeva, které se na delší dobu staly jeho typickým rukopisem, přestože se i nadále věnoval malbě a grafické tvorbě. To byla druhá polovina 90. let minulého století. Poslední léta jsou opět umělecky zcela odlišná, byť vnitřní souvislost si umělec stále udržuje, především je to křivolaká linie jako nosná forma tvaru. Současné objekty Richarda Kočího jsou ale pronikavě barevné, dřevo nahradila polyesterová pryskyřice a racionalitu vystřídala uvolněnost a hravost.

Richard Kočí, Tsunami, 2000 |foto: Centrum současného umění DOX

Kurátorka výstavy, historička umění Vlasta Čiháková-Noshiro oceňuje především řemeslnou zručnost Richarda Kočího. Jeho umělecký život dělí kurátorka do dvou období, konstruktivního, charakterizovaného například překližkovými objekty: „Kde je vidět skládání jednotlivých prvků a jejich prolínání.“ Druhou etapu pojmenovává Vlasta Čiháková-Noshiro jako poloindustriální: „Tu si vychutnává z hloubi duše, protože ho to trochu osvobozuje i od té řemeslné poctivosti. To je například velmi efektní ´polymer´, jak říká sám Richard Kočí, s krásnou lakovanou povrchovou úpravou.“

Sám autor o své nejnovější tvorbě mimo jiné říká„Kdysi bylo slovo, potom myšlenka, potom papír a čára. Potom vznikla skica a z ní socha. Mezitím bylo hodně přemýšlení, proč by to mělo vypadat právě tak, a ne jinak, a co to znamená. Dnes jsem nezatížen potřebou analyzovat všechno kolem sebe. To je jedna z výhod středního věku. Člověk nemá potřebu všechno pochopit. Buď už něco pochopil, nebo nejspíš nepochopí nikdy. Je to osvobozující.“